Výlet k perníkářům aneb Leo Express v Pardubicích

Absolvovala jsem další z výzkumů v terénu, využila jsem služeb Leo Express na živo a svezla se do Pardubic. Cestou tam jsem zvolila třídu Economy a pro porovnání jsem zpátky jela Business třídou. O jízdě jako také se tu rozepisovat nebudu, to není mým cílem, spíše se zaměřím na střípky ze včerejšího safari.

Na úvod musím uznat, že jezdí opravdu na čas. Zarazila mě však jedna věc, a to, že nikdo nekontroloval, zda mám nebo nemám platnou jízdenku. Chápu, že v případě, že bych jela „na černo“ a na místo, kam bych si sedla, by měl někdo jiný zakoupenou jízdenku, na černého pasažéra by se přišlo. Vlak byl ale poloprázdný, takže jsem si mohla sednout prakticky kamkoliv… Při jízdě do Pardubic mne nikdo neobsloužil, ani nezeptal. Na zpáteční cestě už byl servis lepší, aby ale taky ne, když jsem seděla v Business třídě.

Do cíle jsme dorazili na minutu přesně a cesta utekla jako voda. Co mně čekalo v Pardubicích na nádraží, to mě překvapilo! Po vstupu do nádražní budovy jsou v levé části umístěny pokladny jak konkurenčního RegioJet tak Leo Express. Pokladny jsou naproti sobě, ostatní již říkají samy obrázky.

Leo Express pravděpodobně za účelem snižování nákladů sdílí zákaznické centrum s MHD v Pardubicích. Na mou otázku, zda ve vedlejším okénku někdo je, mi slečna odpověděla, že BOHUŽEL tu je jen ona a že BOHUŽEL prodává jízdenky Leo Express. Poté jsem se zeptala, zda mi stačí jízdenka v e-mailu či ji je nutné vytisknout. Slečna byla milá, to ano, ale s výrazem ve tváři „na nic se mě už radši neptejte“ mi sdělila, že mi to asi bude stačit. Vzhled zákaznického centra v Praze pokulhává a za svou konkurencí RegioJet je pozadu. V Pardubicích je však úplně mimo. Je možné, že pardubické ZC nerozvíjejí, jelikož tam plánují zrušit zastávky, kdo ví.. Toto kontaktní místo však zklamalo

.

Novinky u Lea

Média hlásají, že Leo Express od úterý prodloužil svou trasu až do Karviné. Cestující do Karviné se tak již nyní mohou služeb Leo Express využít dvěma spoji odpoledne a dvěma spoji ráno v opačném směru. Naopak pan Novotný chce zrušit zastávku v Pardubicích. To mě zaskočilo, protože tím pro cestující například z Hradce Králové naprosto odpadá možnost Leo Express využít. Ale věřím, že svůj důvod tento krok má.

Dále se mluví o přípravě rozšíření spojů do Polska, které pan Novotný považuje za „zajímavý trh, kam lze přinést úplně nový standard kvality a v horizontu dvou let na něj chceme vstoupit".

Čas ukáže, jaká rozhodnutí majitele Leo Express budou úspěšná a která nikoliv. 

Cestuji vlakem Ostrava - Praha a zpět

Ahoj, zdravím všechny!

Chci se s vámi podělit o svůj nález. Na Masarykově Univerzitě v Brně vznikl projekt o konkurenčním boji na trase Ostrava - Praha. Projekt vede jistý Tomáš Kundla.

Má facebookový profil, kde se občas objevují zajímavé příspěvky či ankety

http://www.facebook.com/pages/Cestuji-vlakem-Ostrava-Praha-a-zp%C4%9Bt-Str%C3%A1nka-pro-va%C5%A1e-n%C3%A1zory-a-p%C5%99ipom%C3%ADnky/582357088442602

nebo také svůj web

http://cestuji-vlakem-ostrava-praha.webnode.cz/

Myslím, že stojí za to tyto stránky občas navštívit :-)

POSM a LEO? část. 1

Nevíte co se skrývá za názvem dnešního článku? Vězte, že rozkrytí tajemných zkratek není nijak složité. POSM je zkratka pro Point Of Sale Materials, tedy veškeré stojany, letáky, plakáty, poutače, speciální vystavení apod., které vás mají přivést do prodejny. A pokud už tam jste, tak nejlépe přivést k nákupu. Můžou však mít i další úkoly, jako informovat zákazníky o novince nebo vyšší kvalitě. Jak už jsem psal v mém první příspěvku, věnuji se marketingu. Proto se pokusím si na LEO Express posvítit z tohoto pohledu. A abych čtenáře nezahltil informacemi, připravil jsem si menší seriál článků na toto téma.

Co Vás jako první trkne do oka, když přijdete na pobočku LEO Express, je velká širokoúhlá obrazovka. Není to úplně tradiční POSM, ale způsob, jakým ji LEO využívá, lze takto charakterizovat. Myslím si, že LEO nemá jasně stanovený účel, který by měla obrazovka plnit. Na obrazovovce běží chvíli jizdní řád a chvíli upoutávky na samotného dopravce. Jenže svůj účel neplní ani jedno. Pro ilustraci uvedu konkrétní příklad, který jsem opět vypozoroval přímo v terénu.

Na vlastní oči jsem měl možnost vidět několik příkladů, kdy potenciální zákazníci přišli a chtěli si přečíst jízdní řád na zmíněné obrazovce. Jenže ejhle, obrazovka přeskočila na spot poutající na LEO Express, nebo v horším případě obrazovka zčernala, když dojela nastavená smyčka. Pokaždé jsem pozoroval nechápavost nebo naštvání v očích lidí, kteří si ji zrovna četli. V lepším případě šli k pokladně se zeptat, v horším odešli úplně. Ať už to bylo jakkoli, jednalo se o jasné selhání kontaktního místa a už vůbec se nejedná o funkční POSM.

Myslím, že by si LEO mělo jasně stanovit cíl pro každý POSM na prodejně, včetně této obrazovky. Buď by měl běžet pouze jízdní řád, čili obrazovka bude plnit funkci čistě informační. Nebo ať běží na obrazovce pouze upoutávka, která může zdůrazňovat výhody cestování s tímto dopravcem. Obě funkce naráz nefungují a vzniká tak pouze nepřeledný maglajz. Nicméně, když jsem dnes zlehka nakoukl do prodejny, byl tam připraven k vybalení velký kartovnový jízdní řád. Tak doufejme, že se dočkáme zlepšení.

Na příště mám připraveno téma, jak na sebe LEO upozorňuje na Hlavním nádraží. Budu se těšit :-)

Další nezapomenutelná cesta

Mé zážitky z cest jsou opravdu nepřekonatelné... Tentokrát jsem se svezl Regiojetem z Prahy do Olomouce v kupé pro šest lidí. Vlak byl narvaný až do posledního místa a tak měla obsluha před sebou pěknou fušku. Stewardi to zvládali velmi dobře, dal jsem si mátový čaj, latte, sushi, jablečnej koláč a ještě vodu. Všechno bylo velmi chutné a obsluha pracovala vzhledem k velkému počtu cestujících velmi rychle.
Na vysokou úroveň služeb v podání Regiojetu jsem si již za ty roky zvyknul, ale poprvé se mi stalo, že jsem jel v kupé spolu se dvěma cestujícími, kteří byli neslyšící. Pro paní stewardku to byla pořádná komplikace a pro mě úžasná šance pozorovat zase něco nového. Musím tady paní stewardce složit poklonu, protože zareagovala velmi dobře. Ihned si přinesla bloček s propiskou a místo verbální komunikace všechno prostě napsala a bylo. Jednoduché řešení ve škodováckém stylu "Simply clever" bylo fakt parádní.

Souboj na trati

Při čtení dubnového čísla časopisu Forbes jsem narazila na zajímavý článek. Týkal se - čeho jiného než – vlakové dopravy v ČR alias souboji o železnice mezi našimi již dobře známými dopravci – ČD, RegioJetem a LEO Expresem.

Jak článek zmiňoval, v současné době se řeší hlavně trať mezi dvěma největšími městy, Prahou a Brnem. Stále ji provozují pouze ČD, ale má na ni políčeno jak Radim Jančura, tak Leoš Novotný.  České Dráhy pobírají vysoké dotace, na něž smlouva platí a ještě nějakou dobu platit bude, takže je otázka, jak se s tím soukromí dopravci „poperou“.  Postupně by chtěli obsadit i další trasy, jako například z Prahy do Českých Budějovic a do Plzně, kde se chystá i modernizace koridorů.

Stále ale trvá boj i na trase Praha – Ostrava a týká se především cen. Tak hlavně aby s poklesem cen nepoklesla i kvalita služeb. To by nás rozhodně nepotěšilo…

Tento boj bude ještě dlouhý a zajímavý a uvidíme, jak se budou soupeři držet. Při dotazování na nádraží jsme byli omezeni jedinou tratí a mnoho lidí právě proto ještě jiné dopravce nevyužívá. A České Dráhy z toho těží. Jakmile se tohle protrhne, hned to zase nabere jiný spád.

Ale ten obrázek je bezva J

Cestování s městským slonem, část 3

Zatímco v předchozí části jsem shrnul základní informace o použitém spoji a pouze lehce nakousl  cestování 1. třídou vlaku City Elefant, tentokrát se zaměřím na zákaznický komfort, pocit z jízdy a další vlastnosti testovaného vlaku. První věc, kterou po příchodu do vlaku uděláte, je použití úložného prostoru na zavazadla. Jedná se o klasickou mřížku umístěnou nad hlavami cestujících, její velikost mi přišla zcela dostatečná při cestování na kratší vzdálenosti. Kdybych ale cestoval s kufrem nebo nějakým větším zavazadlem, musím si ho hodit pod nohy nebo do chodby, protože mřížka se směrem k boku vagónu zužuje. Toto je nejspíš daň za dvě patra vagonu, ve starších vlacích na tento problém nenarazíte a pro někoho to může představovat výhodu v porovnání s cestou autobusem, kde úložný prostor je největší slabinou. Pod zavazadlovou mřížkou jsou umístěny malé lampičky, takže si v noci můžete přisvítit na knížku :). Reálné použití jsem však nemohl vyzkoušet.

Samotné sedačky se podle mě povedly. Jsou potaženy v modrých barvách společnosti ČD a přestože jsou spíše pevnější, sedí se na nich perfektně. Tomu pomáhá i polstrované opěradlo na ruku. Pokud sedíte mimo sedadla se stolky, můžete použít výsuvné podnožky a ulevit tak vašim nohám. Celá 1. třída vlaku působí příjemně prostorně. V průběhu cesty vás o příští zastávce informuje digitální panel nad schody do první třídy v kombinaci s klasickým ženským hlasem :).

Z vlaku je (obzvlášť z druhého patra) velmi dobrý výhled díky velkým, lehce ztmaveným sklům. Ty mají snižovat intenzitu slunečního svitu, nejsem si ale jistý, jestli se jim to v létě dostatečně podaří. Látkové závěsy, které byly součástí všech starších vlaků, zde chybí. Okna se nedají otevírat, pouze na začátku a na konci jsou malá sklápěcí okna. Ale díky klimatizaci to není žádný velký problém. Teplota ve vlaku mi přišla trochu nižší a to mám zimu celkem rád. Důvodem byla právě zapnutá klimatizace, která prvních cca 10 minut jela naplno a vydávala dost nepříjemný zvuk. Alespoň myslím, že to byla klimatizace :). Po jejím vypnutí přišlo (na cestu vlakem) nezvyklé ticho. Slyšíte pouze velmi slabé svištění vlaku.

Velmi krátký pohled do vlaku, pak už mi docházela baterka v mobilu :) 

Z hlediska čistoty na tom byl vagon tak půl na půl. Přestože již bylo po zimě a venku bylo sucho, ve vlaku bylo na první pohled nanesené bláto. Stejně tak okna byla celkem špinavá, možná bylo těsně před jarním úklidem :). Můj rozkládací stolek byl poměrně značně pokreslený propiskou, což je na naše česká specialita, naštěstí jsem na něm neobjevil žádné zaschlé žvýkačky :). Sedačky byly čisté a nebylo z nich cítit nic podezřelého. Kovové odpadkové koše byly prázdné, bohužel jsou poměrně malé a nevejde se do nich ani prázdná plechovka od piva. Na WC bylo celkem čisto, akorát někdo zapomněl doplnit mýdlo a téměř netekla voda.

V prvním díle o City Elefantu jsem odkazoval na vtipný článek, který popisuje bezpečnostní rizika 1. třídy. Tento článek si od té doby nejspíš přečetl také někdo z drah a první třídu vybavil jedním extra kladívkem na sklo :P.

Celkově jsou moje pocity z cesty 1. třídou o něco víc pozitivní, než negativní. Problém může představovat to, jak i na kratší vzdálenosti nalákat zákazníky. Kdyby se na první třídu dala uplatnit studentská sleva, určitě bych jí cestoval na úkor klasických rychlíků i za cenu delšího času spojení. Na trase Benešov - Praha (49 km) pak chybí jakékoliv doplňkové služby, žádné občerstvení, noviny a další. V tom případě by se dal příplatek za 1. třídu dál snížit, momentálně mi poměr cena/výkon přijde nevýhodný a díky tomu 1. třídu téměř nikdo nepoužívá.          

Tatíííí, pojedeme LEO expresseeem?

Tuto větu jsem dnes opravdu vyslechl při pozorování nákupního chování na pobočce LEO na pražském Hlavním nádraží. Práce v terénu může někdy přinést i zajímavé příběhy a ten dnešní byl rozhodně jedním z nich.

Pána s malým synem jsem zaregistroval poměrně záhy. Měli pár zavazadel a klučík si vezl malou tříkolku, prostě nešli přehlédnout. Přišli na pobočku LEO expressu a tatínek se snažil koupit vstupenky. Malý klučina se evidentně dost těšil a pronesl nezapomenutelnou větu z názvu tohoto článku. Ano, pěkné nové vlaky  pana Leoše Novotného jistě přitahují pozornost nejen tohoto kluka, ale mnohých nadšenců do vlakové dopravy.

Jenže to by tom nesměl být zakopaný pes. Tatínek z úst pokladní vyslechl, že pro daný termín a trasu již nemá volná místa v economy třídě. Za business třídu by musel pán připlatit a to by se jim výlet řádně prodražil. Pán tedy vzal syna a zamířili směrem k pobočce Regio Jet. Tím pro mě pozorování na chvíli skončilo a hleděl jsem si ostatních zákazníků.

Jenže jsem byl upozorněn, že ten stejný pán nakonec skončil u Českýh drah. Zajímalo mne, jak k tomu došlo a tak jsem jej šel vyzpovídat.

Jako první mne samozřejmě zajímalo, proč od LEO přes Regio nakonec skončil u ČD? Pán mi odpověděl, že u LEO i Regio měli plno a tak šel k ČD, které "to prostě vždycky jistí".

Hned jsem se zajímal, zda pořadí, ve kterém dopravce obešel, je pro něj i pořadí preferované. Dostalo se mi odpovědi, že ne. Potvrdila se mi naopak má domněnka, že hlavně malý rošťák s tříkolkou chtěl vyrazit LEO expressem. A co by správný taťka pro synáčka neudělal, že :-) Jelikož se věnuji marketingu, tak jsem zde pozoroval jasný efekt decision maker - buyer, kdy děti stále více ovlivňují rodiče v nákupním rozhodnutí. Jen si sami vzpomeňte, kdy jste naposled přemluvili rodiče, že přece nebudou kupovat vysavač Sencor, protože Miele je prostě bomba. Více o tomto fenoménu naleznete například v publikacích pana Koudelky na téma Spotřební chování.

Ptal jsem se tedy jaký je jeho názor na jednotlivé dopravce. Odpovědí bylo, že jezdí všemi třemi, přičemž začíná opět nejvíce preferovat České Dráhy. Je to hlavně z důvodu, že jejich vlaky jsou více prostorné a pohodlné. LEO express srovnával s low-cost aerolinkami Ryan Air a nelíbilo se mu, že je v nich velmi málo místa a sedačky nepohodlné. Regio z toho nakonec vyšlo neutrálně.

Další co mě napadlo, bylo, proč jízdenky neobjednal přes internet. Samozřejmě tam směřovala i má další otázka. Odpověď mě zaskočila - pán to zkoušel, ale prý to nešlo, protože má nějaký starší typ karty. Když volal na zákaznickou linku, tak mu pouze potvrdili, že to opravdu nepůjde. Na otázku spokojenosti
se zákaznickou linkou jsem dostal odpověď, slovy samotného respondenta: "stálo to pěkně za ho....". Dlouhé čekání, výpadek hovor a negativní výsledek. No není se co divit.

A takhle dámy a pánove se rozhodně nedělá pozitivní customer experience. Můžeme jen doufat, že se LEO polepší, neboť podnětů pro něj  budeme mít opravdu hodně. Ale o tom zase až příště.

Cestování s městským slonem, část 2

Jak jsem slíbil v první části tohoto článku, v sobotu 13.4.2013 jsem se rozhodl otestovat první třídu osobního vlaku City Elefant na trase Praha - Benešov u Prahy. Jedná se o mou standardní cestu každý pátek odpoledne a v neděli večer zpět, akorát místo Elefantu běžně volím rychlík (2. třídu). Po příchodu na zrekonstruované hlavní nádraží jsem ihned zamířil k pokladnám a zakoupil obyčejnou jízdenku do první třídy za 108 Kč. Trasa z Prahy do Benešova měří 49 km a bez zpoždění trvá 63 minut (resp. 40 minut v rychlíku), to dává 2,2 kč/km. Jen pro upřesnění, 2. třída stojí 72 Kč (bez slev).

Ještě něco málo k číslům: na trase Praha - Benešov je průměrná rychlost City Elefantu 46,6 km/h, projíždí 16 stanicemi, v každé z nich zastaví na cca 30 vteřin (15 - 20 vteřin jsou otevřeny dveře do vlaku, což je podle mě dostatek i pro starší cestující), z 63 minut tedy vlak stojí minimálně 8 minut, ale reálně  to bude spíš takových 10 minut. City Elefant slouží pouze jako osobní vlak, což je docela škoda. Kdyby fungoval na delší trase jako zrychlený vlak (třeba ČB - Praha, nebo alespoň Tábor - Praha), pak by podle mého názoru byla vytíženost první třídy vyšší. A pokud by se na první třídu vztahovala i studentská sleva, bylo by to ideální ;)

Po zakoupení jízdenky jsem se vydal k samotnému nástupišti, na které vlak dorazil v 17:45 podle nádražních hodin a ze stanice vyrazil v 17:49. Můj vagón první třídy se nacházel v zadní části vozu (v opačném směru, tedy Benešov u Prahy - Praha se nachází vepředu). Zvenku poznáte první třídu podle nápisu 1/2 z boku vagonu, toto označení by ale mohlo být výraznější. Označení 1/2 znamená, že v horním patře vagonu se nachází první třída a ve spodním druhá třída. Dveře jsou ovládány elektronicky podobně jako v metru. Každé křídlo dveří má ale jedno vyhrazené tlačítko - nechápu smysl tohoto řešení, dveře by se najednou měli otevřít celé. Při odjezdu z hlavního nádraží byl vlak pěkně našlapaný, první třída však zela prázdnotou. Jediný můj spolucestující v první třídě byl starší pán, pravděpodobně okupant jedné z laviček před hlavním nádražím. Nejspíš v tom uměl chodit, za celou cestu z Prahy do Benešova do první třídy nikdo další nepřišel. A to ani průvodčí. Ten se krátce zastavil na mezipatře a následně pokračoval zpět dolů. Načerno (a to rovnou v první třídě) tedy půjde jezdit poměrně bez problémů. 

Po příchodu do 2. patra jsem si vybral zadní sedačku se stolkem pro dvě osoby sedící proti sobě. V celé první třídě se tyto rozkládací stolky nachází ještě 3 další - jeden sdílený pro 4 osoby, jeden pro 3 osoby a jeden další pro 2 osoby. Celkem to dává 11 cestujících s místami u stolků. Zbylých 12 cestujících však má možnost využít výsuvného stolku vždy ze zad předchozí sedačky. Na noze stolků se nachází 220 V, bohužel vždy pouze pro polovinu lidí, kteří u stolku sedí. Dvanáct sedaček bez samostatných stolků elektrické zásuvky nemá (nebo alespoň jsem je nenašel). U zaplněného vlaku by to mohl být trochu problém, speciálně když v první třídě je procento vybavenosti notebooky určitě vyšší.

V další části se zaměřím na celkový pocit z jízdy, vybavení a komfort vlaku, úložný prostor a bezpečnost. Za kvalitu fotek se omlouvám, můj mobil to moc dobře nebere.

Vlakem z pohledu stojvůdce

Jestli má někdo dlouhou chvíli, může kouknout..:) je to trať z Horních Počernic na hlavní nádraží v Praze.

Boj o čakareň?!

Milí čitatelia blogu o vlakovej doprave v ČR.

Ako ste si už všimli, moje kolegyne a kolegovia píšu zaujímavé články. Rád by som sa podelil s vami o jeden vážny problém, ktorý sa odohráva na poli vlakovej dopravy.  Spoločnosť Regio Jet marketingovo komunikuje svoju službu ako cestu vlakom s extra službami. Aj človek čo necestoval vlakom spoločnosti RJ určite vie, že v cene lístka má zahrnutý internet prístupný na väčšine trasy, teplý a studený nápoj. Taktiež je možné si vybrať z ponuky časopisov a dennej tlače. Krátko pred začatím cesty je možné vo vestibule Hlavnej stanice Praha (pobočka  RJ) si zdarma objednať kávu a posedieť v príjemnom klimatizovanom prostredí. Samozrejmosťou sú dostupné počítače s neobmedzeným prístupom na internet. Nie je všetko tak krásne ako to znie z predchádzajúcich riadkov. Spoločnosť RJ investuje do svojej infraštruktúry, ale aj napriek tomu svoje vlastné čakárne má len v minoritnom zastúpení na staniciach, kde je možné cestovať z ich vlakmi.

Na druhej strane České dráhy neposkytujú tak veľa „extra“ služieb. V odľahčenom  kontexte je možné povedať, že je to "lowcost" dopravca za nie možno primerané ceny. Lenže infraštruktúra vo vestibuloch vlakových staniciach je rozvinutejšia. A tu sa práve dostávame k celému problému. Často krát sa stáva, že zákazníci RJ využívajú služby konkurenta (čakáreň ČD a ČD Lounge).  Keď sú zákazníci v čakárni preverovaní, nastáva problém a sú vykázaní ak nevlastnia cestovný doklad od ČD. V uplynulých týždňoch podľa zdroja idnes.cz sa množia sťažnosti zákazníkov  RJ na prístup od ČD.  

Ako riešiť vzniknutý problém? Obaja dopravcovia majú na vzniknutú situáciu rozdielny názor. Jančurov RJ má vôľu riešiť problém ekonomicky. Za to že bude využívať služby ČD, je ochotný zaplatiť po vystavení faktúry. Žiaľ zástupcovia ČD sú názoru, že kontrola čakáreň ČD prebieha len vtedy, keď je preplnená. Z toho vyplýva, že faktúru v dlhodobom horizonte neplánujú vystaviť, a tak cestujúci budú naďalej preverovaní. Ako sa problém bude riešiť vás určite budeme ďalej informovať.

Viac o tejto téme je možné zistiť pomocou nasledujúceho odkazu.

http://ekonomika.idnes.cz/ceske-drahy-vyhaneji-cestujici-regiojetu-ze-svych-cekaren-pnf-/eko-doprava.aspx?c=A130413_223317_eko-doprava_suj

Majitel Student Agency na VŠE

Pondělí 15.4. 18:15 Aula číslo 213 na Rajské budově VŠE. Pan Jančura dorazil. S úsměvem na rtech a omluvou pozdního příchodu. Vyzvánějící mobil ztišil, strčil do kapsy a začal povídat...

Aula byla plná k prasknutí a venkovní stoly postrádaly židle.

Mluvilo se o všem možném. O tom, jak začínal, jak rostl, jak se současně věnuje svým aktivitám souvisejícím s korupcí a jak mu Student Agency řídí tým manažerek. V diskuzi se potom řeč stočila na současný stav vlakové dopravy v ČR, kvalitu servisu Regio Jet a budoucí možný vývoj vedoucí k dosažení s jeho "vláčky" zelených čísel.  ("Tady není prostor pro 3, teď jen záleží, kdo dostane Černého Petra." - čímž myslel linku Praha - Ostrava)

Přednáška to byla určitě zajímavá a přínosná. Nemluvilo se sice zas tak moc o vlakové dopravě jako službě, ale získala jsem "backgroud" jejího fungování a provozování.

"Váš produkt musí být něco, co lidé chtějí, ne jen co si vyberou." Ano, pan Jančura má pravdu, na cestu Regio Jetem se vždycky opravdu těším, není to jen jeden z dopravců, kteří mě dovezou domů.

LEO to pokazil...

Karel jde zase blogovat :-). Tak dneska píšu dost neplánovaně a opět se to bude týkat jízdy s LEO Expresem. Rovnou můžu říct, že se žádná švýcarská kvalita nekonala. Kdybych měl použít nějké výstižné přirovnání, tak bych řekl, že místo kvalitního švýcarského sejra jsem dostal eidam třicítku v plné své kráse :-).
Nastoupili jsme tentokrát dva. Já, asi 1m75cm a moje přítelkyně, asi 1m55cm,musím říct, že my dva opravdu moc místa nepotřebujeme, ale brzy po nastoupení do vlaku jsme zjistili, že i my máme určité meze. Sedadla pro čtyři lidi u stolku jsou vhodné spíše pro malé děti předškolního věku. Přirovnal bych je ke stolečkům, které jsme měli ve školce v jídelně. Né, že by mi neustálé a nevyhnutelné doteky mé přítelkyně vadily, ale představa, že vedle mě sedí někdo jiný a neustále do mě vráží a přerušuje mě ve psaní nového příspěvku na náš blog, mě vcelku děsí. Opravdu té osobní svobody se mi moc nedostalo. Když jsem se zeptal na důvod, proč mi sedadla ve vlaku připomínají stoleček ve školce, tak mi bylo řečeno, že jsou navrhována primárně pro rodiny. Vysvětlění je sice OK, ale více místa mi to nepřičaruje. Myslím si, že jedna jízda čtyř manažerů LEO Expresu u tohoto stolečku by jim určitě při budoucím rozhodování pomohla :-)
Bohužel sedačky jsou jen začátek. Hned při vstupu do vlaku jsme se dozvěděli o nefungující WIFI, naše spolucestující (super baba z Ostravy, která se jmenovala Markéta) mi následně sdělila, že už se jí to stalo s LEO Expresem potřetí. Markétiny slova "zlatý Regiojet" hovořila v tu chvíli za vše.
Do vlaku jsem vstoupil celkem hladový a po celodenní výuce jsem se těšil na Švýcarskou bagetu. Toto bagetu jsem si v LEO Expresu už třikrát dal a vždy byla opravdu výborná. Bohužel platilo staré známé "třikrát a dost" a na stůl mi asi po 15 min. čekání přistála tato " Švýcarská krasavice" ----------->
V oficiálním jídelním lístu se píše, že mi bude nabídnuta : Chutná bílá bageta s ementálem a šunkou, ručně připravená a vždy čerstvá. Tak já milí přátelé nevím, buď neumím číst, nebo si tu ze mě asi někdo dělá srandu, ale ten hnus bych nedal ochutnat ani našemu nedělnímu soupeři v házené (btw..vyhráli jsme o osm :-)). Samozřejmě se jednalo o bagetu firmy Hamé a majitel této firmy je otec vlastníka LEO Expresu. Panu Leoši Novotnému bych důrazně doporučil, aby taktiku " Já na tátu a táta na mě" raději vynechal. Jen tak mimochodem sýrová bageta, kterou si objednala Markéta byla také velmi delikátní, bylo tam úplně to stejný žlutý jak na mojí, ale nahoře místo šunky tři kousky Eidamu (Oficiální popis říka, že se jedná o celozrnou kombinaci s jedinečnou kombinací sýrů). Jedinečnost našich baget asi spočívala v tom, že nám umožnili velmi rychle otestovat vlakové WC jinak mne opravdu nic jiného nenapadá.
LEO Expres tentokrát propadl na celé čáře. Kromě opravdu ochotného personálu bych nepochválil vůbec nic a švýcarská kvalita se nám velmi brzy po svém zavedení začíná měnit v pořádný problém. Naštěstí je ale každý problém zíroveň příležitost být lepší a doufám, že pánové z LEO Expresu si to brzo uvědomí, protože tak hezkej vlak musí prostě šlapat lépe...

Moje noční zkušenost na dráze

Tento krátký blog píšu jako reakci na můj čerstvý zážitek z cestování s Českými Drahami. V neděli 14. 4. ve 20:55 usedám do rychlíku 656 (akorát ta 6 místo 5 chybí) na benešovském nádraží. Vlak však ze stanice ani po 15 minutách neodjíždí. Místo toho nás průvodčí bez jakéhokoliv vysvětlení přesouvá na vedlejší kolej do osobního vlaku City Elefant, který jede ve stejném směru na Prahu. Komplikacím však není konec. Zhruba ve 21:45 vlak zastavuje ve Strančicích a průvodčí nás opět vyhání z vlaku ven. Důvod - v Říčanech někoho srazil vlak.

Průvodčí nás o této situaci krátce informuje slovy "vlak může přijet za půl hodiny, ale klidně i za dvě hodiny" a také "vše zdržuje policie v Říčanech". Toto druhé vysvětlení bude nejspíš silně pravděpodobné - můj kamarád z gymplu pracuje u říčanské městské policie a píše mi zprávu, že dnes je v terénu pouze jedna hlídka (2 policajti). Mému optimismu nepřidává ani hlášení, že v druhém směru nabírá osobní vlak zpoždění 100 minut. I přesto, že Strančice mají nově zrekonstruované nádraží, tak nejsme vpuštěni dovnitř nádražní budovy. Ta zůstává zamčena a cestující musí mrznout venku. Navíc se veškerý personál Českých Drah kamsi vypařil. Po nějaké době na nádraží přijíždí rychlík z Českých Budějovic, jeho průvodčí jsou však ještě více zmateni, než ti předchozí. Nástupiště jsou nyní zcela zasypána cestujícími z několika vlaků. V ten moment už mi dochází trpělivost. Prorazím davem a beru osud do svých rukou. Mám štěstí, po chvilce mi zastavuje mladý pár a v půl dvanácté se stopem dostávám do Prahy. 

Původně jsem měl v plánu otestovat pohotovost průvodčích ČD jako "černý pasažér", dnešní mimořádná situace mi však sama nahrála na smeč. Průvodčí se k cestujícím chovali arogantně, nikdo z nich neměl žádné konkrétní informace. Jeden starší pán se průvodčího ptal, co má dělat, když má v Praze objednanou místenku na spoj do Olomouce, průvodčí ho však zcela ignoroval a snažil se co nejrychleji zmizet z místa činu. Komunikace mezi zaměstnanci ČD, ale i směrem k zákazníkovi v této vypjaté chvíli mě celkem zklamala. Neslyšel jsem od průvodčích ani jednu omluvu, natož aby se pokusili cestujícím s něčím pomoct. Tohle tedy rozhodně nebyl nejšťastnější den ČD. 

Rozhovor s řediteli RegioJet a Leo Express

Pro zajímavost vkládám zmiňovaný video rozhovor s panem Jančurou a panem Novotným, viz link níže:

http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-59237140-konkurence-na-zeleznici-pritvrzuje-leo-express-snizil-ceny-jizdenek-chce-byt-nejlevnejsi

Pokladne LEO express na Hlavním nádraží

Ahoj=)

Vrámci vypracovania mapy kontaktných miest sme hľadali pokladne LEO express na Hlavním nádraži v Prahe. Pre mňa ako človeka, ktorý už najmenej 4 roky necestoval vlakom a vyskytuje sa tu iba v prípade cesty na metro, bolo toto hľadanie celkom zaujímavé=)

Intuitívne naše prvé kroky viedli smerom k pokladniam ČD, ale pre istotu sme sa obzerali aj po okolí, či niekde neuvidíme jasné logo LEO express s označením, ktoré by nás k nemu rýchlo nasmerovalo. Dočkali sme sa oznamovacej tabule.

Na prvý pohľad som si osobne LEO express nevšimla, a až pri bližšom pohľade som ho zamerala v spodnej časti tabule.

Po smere šípky sme sa vydali a LEO express hľadali. Podľa loga som logicky očakávala niečo v čiernej a zlatej (žltej) farbe, ale akosi som nič nenachádzala. Po upozornení od kolegov, že stojím rovno pred ním, sa mi naskytol pohľad na pokladne LEO express spredu. Po farbách z loga ani stopy. Celý priestor je orientovaný do biela (čo pôsobí čisto, ale vrámci branding-u značky to nie je najšťastnejšie riešenie). Svetelný nápis by vynikol najlepšie na tmavom pozadí, takto sa strácal a na vylepenie najväčšieho plagátu práve pred LEO nemám slov...

Vo vnútri to ale pôsobilo príjemne a čisto, aj keď možno trochu stiesnene pre väčší počet ľudí. Avšak zelená farba priestor rozjasnila a oživila.

A ešte raz k označeniu pokladní, tentokrát zboku. Prvá fotka je vyfotená zo vzdialenosti 2m. LEO express je jasne viditeľný, avšak veľa ľudí si ho nevšimne, pretože tieto schody nie sú veľmi frekventované.

Nasledujúca fotka je zo vzdialenosti približne 7m. Tu v spozorovaní LEO express bráni stena. 

Od predajne a označenia urobím menšiu odbočku k stojanu na letáky. Oceňujem, že je vyrobený z papiera a tým pádom ekologicky spracovateľný (a určite aj oveľa lacnejší ako plastový), ale naozaj by stačilo, keby držiaky na letáky boli do polovičnej výšky. Takto mám pocit, že sa hrám na Čierneho Petra a čakám či  to čo si vytiahnem je aj to, čo ma zaujíma a ak nie, tak znova. 

Toto sú moje dojmy z prvého kontaktu s LEO express a som zvedavá na osobné skúsenosti s týmto novým dopravcom.

Proč nemají České dráhy svůj oficiální profil na sociální síti Facebook?

Přestože nejsem velkým zastáncem sociální sítě Facebook (dalo by se říci, že jsem jejím pasivním uživatelem), pro hledání informací o společnosti České dráhy jsem se rozhodl použít i tento prostředek. A ejhle. Při zadání jednoduchého hesla do vyhledávače Google vyjedou všechny možné profily, ale jen ne ten správný. V dnešní moderní éře je to tak trochu podivem. Většina velkých společností svůj profil na této sociální síti má a snaží se přes něj komunikovat. Například společnost O2, která se svým profilem otálela také delší dobu, se musela po vstupu do prostředí sociálních sítí vyrovnat s mnohačetnými negativními příspěvky na svou adresu. Domnívám se ovšem, že pokud jsou i negativní příspěvky vykomunikovány a problémy vyřešeny, renomé společnosti může stoupnout, což se dle mého názoru stalo i v případě společnosti O2. Otázkou tak zůstává, proč se České dráhy drží stranou. Obávají se snad, že bychom jim tam zkazili pověst?

Neoficiální profil (v popisu profilu je uvedeno toto: „Neoficiální profil železničního dopravce České dráhy a.s. Naším cílem je předání tohoto neoficiálního profilu do oficiální správy společnosti.“) Českých drah můžete najít zde

Mapa kontaktních míst ČD

Kontaktní místa ČD - Praha hlavní nádraží

Pražské hlavní nádraží funguje již od roku  1871, kdy zde byl zahájen provoz dráhy císaře Františka Josefa. V historií bylo nutné provést několik rekonstrukcí, aby nádraží bylo schopné zvládnout rostoucí objem dopravy. V současnosti je to nejfrekventovanější nádraží v ČR.

V souladu s koncepcí nádraží funguje zároveň jako nákupní galerie, která nabízí zhruba 10 000 metrů čtverečních obchodních ploch. Cestující zde naleznou obchody, kavárny, restaurace, trafiky i supermarket.

Z pohledu ČD zde vzniklo významné kontaktní místo v podobě ČD Centra, které bylo otevřeno v červnu 2009. Toto centrum nabízí nové pokladny, které zkracují dobu čekání zákazníků. Pokladny jsou postaveny po vzoru odbavovacích prostor na letištích. Cestující tedy přijde rovnou k přepážce, kde bude čekat nejkratší dobu.

Větší plynulost dále zajišťují odbavovací automaty na jízdenky. Tyto automaty jsou umístěny v hlavní hale nádraží a poskytují zákazníkům další možnost jak si opatřit jízdenky Českých drah. Dalším usnadněním bude zavedení přednostního odbavení pro osoby vyžadující speciální péči (lidé se sníženou pohyblivostí, těhotné ženy, ...)

Na závěr přikládám odkaz na stránku, která umožňuje virtuální prohlídku hlavního nádraží Praha.

Virtuální prohlídka

Přeji všem krásný den!

Jedna z pozitiv RegioJetu jsou obsluhující stevardky a myslím si, že jsou perfektní. Často obdivuji, jak zvládají udržet tác s pěti kávami a třemi croissanty i když uhýbají procházejícím cestujícím a vlak se kymácí ze strany na stranu.

Mám s personálem RegioJetu zatím víceméně dobrou zkušenost. Jen jednou jsem se setkala s paní stevardkou, která zmíněné triky s tácem moc nezvládala. Navíc ani nebyla kamarádka s technologií a objednávky si psala ručně (místo níže zmíněného tabletu). Paní nebyla stará, to určitě ne, ale mladá studentka už také ne. 

Pro lepší pochopení jejich práce jsem si přečetla následující článek a moc se mi líbil, nabízím jej tedy i vám, milí čtenáři našeho blogu.

„Dělám Úvaly“

Cestující už berou jako samozřejmost, že ve vlakových spojích firem RegioJet a Leo Express je obsluhují stevardi. Reportér IHNED.cz si vyzkoušel, jak tato práce vypadá z druhé strany. Podstoupil školení a vyrazil do Olomouce. Kvůli autenticitě ponecháváme reportáž v ich-formě.

Když vcházím do sídla RegioJetu na Smíchovském nádraží v Praze, je středa, 11 hodin dopoledne.

V zasedací místnosti na mě čeká školitel Aleš Petrovský a tři další adeptky na práci stevardek.

„Jaké máte rádi seriály?“ ptá se Aleš na začátek, abychom se prý rozproudili. Při pohledu na šedesátistránkový manuál přede mnou se mi ale rozptýlit nedaří.

Uklidňuji se tím, že se ho naučila už spousta lidí. RegioJet zaměstnává 130 stevardů, o tuto práci se uchází 200 až 300 lidí ročně.

Nejprve se učíme železniční termíny. Dozvídáme se, že na železnici nejsou zatáčky, ale oblouky, a neříká se semafor, nýbrž návěstidlo. „Aby se nám u Českých drah neposmívali, že jsme pouze kafenosiči,“ dodává Aleš.

ČD mají také stevardy, a to od září 2011 na 16 vybraných trasách, kam patří i trať z Prahy do Ostravy. Dráhy je zavedly těsně předtím, než vyjely první vlaky RegioJetu.

Po probrání termínů listujeme manuálem. Na směnu musíme přijít ustrojení, převzít si tablet, peněženku a konvice, připravit vozík... S každým dalším pokynem ale zapomínám ten předchozí.

Výčet stále nekončí, některé pokyny mi ovšem utkvěly. Rozhodně si nemáme ani mezi kolegy říkat, že cestující je idiot. A pokud chceme přimět pasažéra, aby si ještě objednal koláč, použijeme takzvanou rozdvojku.

„Nezeptáme se tedy, jestli si dá ještě něco, ale rovnou mu dáme na výběr: Budete si přát švestkový, nebo tvarohový koláč?“ poučuje nás Aleš.

Následuje praktická část. Přicházím k vozíku, na kterém stojí konvice s kávou a druhá s horkou vodou. Nejdříve zkouším připravit mátový čaj, poté kávu.

Daří se mi obstojně. Až do chvíle, než Aleš začne celým vozíkem třást. „Dělám Úvaly. Tam není opravená trať, takže to s tebou bude házet ze strany na stranu,“ upozorňuje mě.

Po třech hodinách se jdeme podívat do vlaku. Máme si zkusit vytáhnout sklápěcí stoleček pod oknem. Bohužel ale zatáhnu tak, že ho vyškubnu a zůstane mi celý v ruce.

Čeká nás i exkurze na toaletu. „Každých dvacet minut musíte kontrolovat, jestli tu je toaletní papír. Často ho někdo sebere,“ upozorňuje školitel.

Pozdravit cestující, pomoci s kufry, roznést vodu, noviny...

Ještě pár minut před odjezdem se po vlaku pohybují technici a uklízeči. Přeskakuji vysavače a vyvěšuji na dveře informační tabule. Každý stevard má na starost jeden vagon, já budu s Lenkou obsluhovat klienty ve voze číslo tři.

Vlak se rozjíždí a míříme na hlavní nádraží, kde nastoupí první cestující. Dostávám od Lenky pokyny. Každému říci „Dobrý den“ a pomoci s kufry. Po zvednutí desátého kufru jsem tak vyřízený, že nevím, jak zvládnu několik dalších hodin na nohou.

Jakmile se zavřou dveře, je třeba palubním rozhlasem přivítat cestující. Zvednout sluchátko, zmáčknout knoflík LS, stisknout oranžové tlačítko a začít mluvit.

 „Super. Zněl jsi jak moderátor v rádiu,“ chválí mě školitel, který jede s námi. Nemůžu se ale zdržovat, jelikož musím rychle roznést lahve s vodou. Následně dostávám štos novin.

Vzpomínám na Alešova slova, abych se vyvaroval robotího efektu. Nepoužívám proto jen jednu frázi, ale střídám „Mohu vám nabídnout denní tisk?“ s „Budete si přát denní tisk?“. Snad to nepůsobilo moc roboticky.

Konečně činnost, kterou mám nacvičenou. Čeká mě nabízení čaje a kávy. Bohužel se ale blíží i Úvaly. Vlak sebou najednou škubne tak, že voda vystříkla z kelímku přímo na rukáv jedné cestující. Naštěstí si nevšimla.

Další kolize přichází při přípravě kávy. Mléko mi šplouchlo přímo do oka. Zaměstnán utíráním obličeje se od vedoucí Gábiny dozvídám, že zatímco já pořád nabízím čaj nebo kávu, v ostatních vozech už roznášejí jídlo.

Kolegyně Lenka proto začíná vyřizovat objednávky a já poté celý schvácený běžím do kuchyňky ve vedlejším voze, kde mi už baristka připravuje tác s jídlem. Přichází nejtěžší úkol – udržet balanc.

Jakmile roznesu celý tác, musím rychle sebrat odpadky a použité nádobí. To poté donesu do skladu. Mezitím mi  baristka připravila další tác. Roznesu ho, seberu odpadky a vrátím se pro další objednané jídlo.

A tak to jde celou cestu až do Olomouce, kde má mise končí. Vedoucí se se mnou loučí slovy, že se mám ozvat, až budu hledat brigádu.

Běžné školení je mnohem delší

Lidé, kteří se o práci stevarda ucházejí, absolvují ale mnohem delší školení. Nejdříve to je zkušební jízda, kdy se posuzuje, zda se adept vůbec na práci hodí. Následuje dvoudenní školení v oblasti servisu a komunikace, bezpečnosti práce i dopravních dovedností a poté člověk absolvuje další tři zkušební jízdy.

Obsluha zákazníků je jednou z priorit i další soukromé železniční společnosti Leo Express. S natočením reportáže ale nesouhlasila.

Radim Jančura – Vznik a rozvoj firmy Student Agency

Počas prezerania a popravde zabíjania času na internete, som  sa dostal k zaujímavému odkazu. Pre všetkých priaznivcov autobusovej a vlakovej dopravy a taktiež podnikavých ľudí sa koná v útrobách Vysokej školy Ekonomickej v Prahe zaujímavá diskusia. Pozvanie na stretnutie prijal podnikateľ roka 2005 a momentálne veľmi úspešný prevádzkovateľ autobusovej a železničnej dopravy Radim Jančura. Hlavnou témou bude založenie a rozvoj autobusovej dopravy Student Agency na českom trhu.  Na stretnutie ste všetci srdečne pozvaní. 15. Apríla od 18:00 RB 213.

Prípadne ďalšie potrebné informácie je možné nájsť na nasledujúcom odkaze.

http://www.facebook.com/events/147612085411526/?ref=3

První setkání s Leo express

Přestože v současné době nejsem častým cestovatelem využívající železniční dopravu, jsem ráda, že se mohu zúčastnit tohoto projektu a fandím jak novým odvážným dopravcům LEO Exress a RegioJet tak i Českým dráhám v jejich cestě k dosažení poskytovat kvalitní služby za odpovídající cenu. Nebo alespoň pozvednout železniční dopravu v naší krásné vlasti na důstojnou úroveň. Není to tak dávno, co jsem regionální vlakové spoje Českých drah využívala téměř každý den a umaštěné, špinavé, hlučné vagóny se svým typickým odérem mě denně vozily po okolí Hradce Králové. Nezapomenutelný nostalgický zážitek. S příchodem nových dopravců však věřím v lepší zítřky s příjemnějšími službami.

Teď ale zpět k našemu projektu. V pátek odpoledne jsem poprvé měla tu čest s jedním ze dvou nováčků – LEO Exress. Zaměřím se tedy v tomto příspěvku spíše na dojem, jaký na mě LEO Express udělal svou pokladnou na Hlavním nádraží v Praze. A že to byla zatěžkávací zkouška zrovna v pátek odpoledne. Odmyslím-li vzhled Hlavního nádraží se svými místními obyvateli, po vstupu do budovy jsem si přitiskla kabelku k tělu a intuitivně se vydala k pokladnám Českých drah. Přestože jsem služeb LEO Express předtím nikdy nevyužila, předpokládala jsem, že svůj stánek umístí v blízkosti pokladen ČD. Po pár krocích jsem již spatřila panel s logem LEO Express ukazující směr, kudy se mám dál vydat. Krok číslo 1., nalézt ukazatel, byl splněn. Krok číslo 2., podle šipek nalézt pokladnu, také nebyl příliš náročný, šipky opravdu vedly ke kýženému cíli.

Úplně první dojem byl vcelku kladný, viděla jsem čistý, bílý stánek s jednou pokladnou umístěnou v levém rohu stánku bez výrazné fronty. Překvapila mě však jedna věc, proč bylo prostředí celé bílé včetně nápisu? Čekala jsem stylizaci ve firemních barvách, kterými jsou dle mého soudu černá a zlatá? Na jednu stranu jsou to jenom barvy, na druhou stranu si říkám z jakého důvodu, když zlatý nápis by byl zároveň více viditelný a lépe korespondoval s barvou loga na webových stránkách? Nebo má být stejný jako název dopravce uvedený na vlacích, kde je bílý? Možná jsem až přílišný perfekcionista, ale já mám ráda řád a myslím si, že právě logo společnosti by mělo být jednotné, protože se jím společnost prezentuje, je komunikováno zákazníkům a ti si ho musí zapamatovat.

Další věc, která mne zaujala, byla velká širokoúhlá obrazovka, na které se po pár vteřinách střídaly dvě obrazovky. První byla upoutávka na spoje, druhou byl přehled jízdního řádu. Ale! Pro znázornění jízdního řádu nebyl využit celý rozsah obrazovky, což vedlo k tomu, že časy odjezdu vlaků a jména měst byly malé a zejména pro starší generace špatně čitelné. Když už tam tu širokoúhlou obrazovku mám, tak proč ji pořádně nevyužít? Další bod mého zájmu. V pravém roku stánku byly postaveny tři stojany. Tedy spíš odloženy. K čemu byly, co tam dělaly, proč tam stály, to jsem se nedozvěděla, ale působily jako odložený nepořádek, který nevypadal příliš profesionálně. Tímto bych mé hodnocení chtěla uzavřít a ostatní mušky přenechám svým týmovým kolegům :-).

Na závěr malé shrnutí mé první zkušenosti se společností LEO Express. Jistě má mé sympatie a na první pohled se jedná sice o menšího, zato ambiciózního hráče v železniční dopravě. Po podrobnějším zkoumání jsem však objevila pár „nedotažeností“, které by si dle mého názoru mohl odpustit. 

Cestování s městským slonem, část 1

Na stránkách technet.idnes.cz jsem našel tento zajímavý článek z roku 2008 o dnes již běžně rozšířeném vlaku City Elefant. Mimo zkušenost z jízdy v kabině strojvedoucího v něm autor článku popisuje komplikace, kterými si Elefant v průběhu svého vývoje musel projít. 

  

Na trase Benešov - Praha jezdím City Elefantem zhruba jednou za měsíc a to především v případě, kdy nestihnu doběhnout rychlík, nebo když má zrychlený vlak výraznější zpoždění. S klasickými retro "panťáky" jsem se snad už dobrý rok nesetkal a nestěžuju si :) 

V nejbližší době se chystám vyzkoušet i první třídu Elefantu, tak pak napíšu postřehy. Škoda, že ČD na ni neuplatňují studentskou slevu :(. Můj starší notebook vydrží bez napájení sotva 30 vteřin :P

A na závěr jedna celkem vtipná analýza Elefantu, snad mě po cestě něco podobného nepotká, ale kdyžtak budu připraven ;)

České Dráhy představí moderní "railjety" veřejnosti

České Dráhy ve spolupráci s rakouským ÖBB představí nový standard moderního cestování. Dne 17. 4. 2013 v 8:39 vyrazí z Vídně tento krásný vlak railjet ÖBB (nebo také Viaggio Comfort), který ve směru na Prahu zastaví ještě v Břeclavi, Brně, České Třebové a Pardubicích. Druhý den v 11:44 pak bude následovat zpáteční spoj. Jízdenky byly bohužel krátce po uvolnění v e-shopu ČD vyprodány.

Když se tak koukám do jízdního řádu, cesta z Břeclavi do Prahy běžným spojením Eurocity trvá 3 hodiny a 15 minut, railjet tuto trasu urazí za bezmála 4 hodiny. Je to ale především z důvodu dlouhé zastávky na brněnském nádraží, kde nejspíš proběhna nějaká oslavná ceremonie :) Z Brna do Prahy šlo jízdenku sehnat už od 215 Kč, ale asi jen pár hodin po uvolnění do prodeje.

Pravidelný provoz vlaků railjet začne až od prosince 2014, takže si Pražáci a Brňáci ještě chvilku počkají.

Inovlaky mobilně!

Tak už bychom měli fungovat i na Vašich mobilních telefonech! Tohle je náš první blog, takže pokud narazíte na nějaké chybky, dejte nám vědět a my se na to podíváme :)

Cesta s konkurencí

Ahoj !!! , chtěl bych srdečně pozdravit čtenáře našeho blogu, doufám, že už je vás hodně :-). Nejprve bych se měl asi představit jak se sluší a patří. Jmenuju se Karel, je mi 23, na VŠE studuju mezinárodní obchod, ale platí u mě staré dobré pravidlo, že čím více se učím, tím více nevzdělaný si připadám a snažím se mé nedostatky dohnat jak to jen jde :-). Krom toho, že studuju, taky rád sportuju a jen tak mimochodem najezdím za semestr asi 16 000 km vlakem :-) Abych byl upřímný, tak jsem takový blogger v plenkách, ale doufám, že Vás to neodradí a budete pokračovat ve čtení mého historicky prvního příspěvku :-).

Teď už k věci, po vyčerpávající a zároveň velmi obohacující sobotní výuce (to myslím opravdu upřímně) jsem se potřeboval dostat co nejrychleji do Olomouce a tak jsem začal hledat nejlepší spoj.

Bylo asi 17:40, ČD jel spoj v 18:13 a v Olomouci byl 20:40, LE jel 18:29 a v Olomouci byl 20:42, Regiojet v tuto dobu žádný spoj nenabízel a dle rezervačního systému Regiojet byl nejbližší spoj v 19:13 již vyprodán.

Zvolil jsem si tedy vlak LE. Jízdenku jsem si zakoupil přes internetové stránky tohoto dopravce. Postup byl jednoduchý, platba kartou proběhla v pořádku a obratem mi na email přišla jízdenka ve formátu PDF :-).

Přišel jsem na nádraží, koupil něco dobrého k jídlu a začal jsem hledat můj vlak. Našel jsem ho na cedulce s odjezdy pod zkratkou LE 1010 a odjížděl z prvního nástupiště (jinak LE jede vždy z prvního :-) ).Hned u vlaku mě přivítala krásná, blonďatá, charismatická paní stewardka. Dělal jsem, že jsem s nimi nikdy nejel a namířil jsem si to rovnou do nejvyšší business class. Ani můj úsměv nepomohl a tak jsem se za asistentce charismatické paní stewardky poslušně posadil na místo, které bylo označeno na mojí jízdence.

Moje sedačka se spolu s dalšími třemi sedačkami nacházela u stolečku. Rád bych si sedl jinam, ale vlak byl téměř celý plný. Moji spolusedící byli velmi příjemně naladění lidé z Ostravy. Musím podotknout, že jejich nálada s každou další vypitou lahví vína stoupala a tak jsem se dozvěděl mnoho věcí, např... jaké je to trávit tři měsíce v Řecku, kde je v Ostravě nejlepší salát s kozím sýrem, jak se v Itálii vaří Boloňská omáčka tři hodiny atd...Cesta byla tedy velmi obohacující a dozvěděl jsem se mnoho dosud nepoznaného a z vlaku v Olomouci vystoupil o kousek chytřejší Karel :-)

Úroveň servisu dle mého názoru koresponduje s množstvím cestujících ve vlaku. Charismatická paní stewardka se ke mně dostala až u Pardubic. Kdybych neměl své pití a jídlo, tak by mne to určitě rozladilo, protože by se to u vlaků s puncem Švýcarské kvality stávat nemělo !!! Naštěstí paní stewardka dokonale ovládala ženské zbraně a za její krásný úsměv bych jí odpustil i delší čekání.

Jídelní lístek v LE je přehledný a určitě není předražený. Kávy a vody zadarmo jako u Regiojetu se mi ale nedostalo. Kuřecí burritos za 60 Kč bych označil jako škápnutí vedle, bylo to ohřáté v mikrovlnce a tak horké, že se to prostě nedalo.....Švýcarská bageta, to je jiná liga :-), za 45Kč je fakt "dost" dobrá. Kávičku jsem neměl, ale dal jsem si klasické kakao za 19 Kč, které bylo parádní, akorát paní stewardku jsem dýžkem 1 Kč asi moc nepotěšil :D. Dál mají v lístku různé pochutiny, ale to ať už si prozkoumají kolegové z jiného týmu :-).

Jízdní komfort je na míle vzdálen ČD a je srovnatelný s šestimístnými kupé regiojetu. Zde je ale nutné uvést, že jsem jel nejnižší třídou a ty luxusnější třídy LE nemůžu posoudit. Opravdu parádní je, jak na vás ze všech koutů vlaku dýchá nadčasový design a novota. Sedačky sice nejsou koženou, ale jsou velmi pohodlné. Připojení k internetu je na úrovni Regiojetu, ale přístup k desítkám filmů zdarma je na českých kolejích jedinečný a velmi jsem jej už mnohokrát ocenil :-)

Suma sumárů je LE "v pohodě" ale osobně budu zatím upřednostňovat Regiojet :-)