Moje noční zkušenost na dráze

Tento krátký blog píšu jako reakci na můj čerstvý zážitek z cestování s Českými Drahami. V neděli 14. 4. ve 20:55 usedám do rychlíku 656 (akorát ta 6 místo 5 chybí) na benešovském nádraží. Vlak však ze stanice ani po 15 minutách neodjíždí. Místo toho nás průvodčí bez jakéhokoliv vysvětlení přesouvá na vedlejší kolej do osobního vlaku City Elefant, který jede ve stejném směru na Prahu. Komplikacím však není konec. Zhruba ve 21:45 vlak zastavuje ve Strančicích a průvodčí nás opět vyhání z vlaku ven. Důvod - v Říčanech někoho srazil vlak.

Průvodčí nás o této situaci krátce informuje slovy "vlak může přijet za půl hodiny, ale klidně i za dvě hodiny" a také "vše zdržuje policie v Říčanech". Toto druhé vysvětlení bude nejspíš silně pravděpodobné - můj kamarád z gymplu pracuje u říčanské městské policie a píše mi zprávu, že dnes je v terénu pouze jedna hlídka (2 policajti). Mému optimismu nepřidává ani hlášení, že v druhém směru nabírá osobní vlak zpoždění 100 minut. I přesto, že Strančice mají nově zrekonstruované nádraží, tak nejsme vpuštěni dovnitř nádražní budovy. Ta zůstává zamčena a cestující musí mrznout venku. Navíc se veškerý personál Českých Drah kamsi vypařil. Po nějaké době na nádraží přijíždí rychlík z Českých Budějovic, jeho průvodčí jsou však ještě více zmateni, než ti předchozí. Nástupiště jsou nyní zcela zasypána cestujícími z několika vlaků. V ten moment už mi dochází trpělivost. Prorazím davem a beru osud do svých rukou. Mám štěstí, po chvilce mi zastavuje mladý pár a v půl dvanácté se stopem dostávám do Prahy. 

Původně jsem měl v plánu otestovat pohotovost průvodčích ČD jako "černý pasažér", dnešní mimořádná situace mi však sama nahrála na smeč. Průvodčí se k cestujícím chovali arogantně, nikdo z nich neměl žádné konkrétní informace. Jeden starší pán se průvodčího ptal, co má dělat, když má v Praze objednanou místenku na spoj do Olomouce, průvodčí ho však zcela ignoroval a snažil se co nejrychleji zmizet z místa činu. Komunikace mezi zaměstnanci ČD, ale i směrem k zákazníkovi v této vypjaté chvíli mě celkem zklamala. Neslyšel jsem od průvodčích ani jednu omluvu, natož aby se pokusili cestujícím s něčím pomoct. Tohle tedy rozhodně nebyl nejšťastnější den ČD.