Pokladne LEO express na Hlavním nádraží

Ahoj=)

Vrámci vypracovania mapy kontaktných miest sme hľadali pokladne LEO express na Hlavním nádraži v Prahe. Pre mňa ako človeka, ktorý už najmenej 4 roky necestoval vlakom a vyskytuje sa tu iba v prípade cesty na metro, bolo toto hľadanie celkom zaujímavé=)

Intuitívne naše prvé kroky viedli smerom k pokladniam ČD, ale pre istotu sme sa obzerali aj po okolí, či niekde neuvidíme jasné logo LEO express s označením, ktoré by nás k nemu rýchlo nasmerovalo. Dočkali sme sa oznamovacej tabule.

Na prvý pohľad som si osobne LEO express nevšimla, a až pri bližšom pohľade som ho zamerala v spodnej časti tabule.

Po smere šípky sme sa vydali a LEO express hľadali. Podľa loga som logicky očakávala niečo v čiernej a zlatej (žltej) farbe, ale akosi som nič nenachádzala. Po upozornení od kolegov, že stojím rovno pred ním, sa mi naskytol pohľad na pokladne LEO express spredu. Po farbách z loga ani stopy. Celý priestor je orientovaný do biela (čo pôsobí čisto, ale vrámci branding-u značky to nie je najšťastnejšie riešenie). Svetelný nápis by vynikol najlepšie na tmavom pozadí, takto sa strácal a na vylepenie najväčšieho plagátu práve pred LEO nemám slov...

Vo vnútri to ale pôsobilo príjemne a čisto, aj keď možno trochu stiesnene pre väčší počet ľudí. Avšak zelená farba priestor rozjasnila a oživila.

A ešte raz k označeniu pokladní, tentokrát zboku. Prvá fotka je vyfotená zo vzdialenosti 2m. LEO express je jasne viditeľný, avšak veľa ľudí si ho nevšimne, pretože tieto schody nie sú veľmi frekventované.

Nasledujúca fotka je zo vzdialenosti približne 7m. Tu v spozorovaní LEO express bráni stena. 

Od predajne a označenia urobím menšiu odbočku k stojanu na letáky. Oceňujem, že je vyrobený z papiera a tým pádom ekologicky spracovateľný (a určite aj oveľa lacnejší ako plastový), ale naozaj by stačilo, keby držiaky na letáky boli do polovičnej výšky. Takto mám pocit, že sa hrám na Čierneho Petra a čakám či  to čo si vytiahnem je aj to, čo ma zaujíma a ak nie, tak znova. 

Toto sú moje dojmy z prvého kontaktu s LEO express a som zvedavá na osobné skúsenosti s týmto novým dopravcom.

Proč nemají České dráhy svůj oficiální profil na sociální síti Facebook?

Přestože nejsem velkým zastáncem sociální sítě Facebook (dalo by se říci, že jsem jejím pasivním uživatelem), pro hledání informací o společnosti České dráhy jsem se rozhodl použít i tento prostředek. A ejhle. Při zadání jednoduchého hesla do vyhledávače Google vyjedou všechny možné profily, ale jen ne ten správný. V dnešní moderní éře je to tak trochu podivem. Většina velkých společností svůj profil na této sociální síti má a snaží se přes něj komunikovat. Například společnost O2, která se svým profilem otálela také delší dobu, se musela po vstupu do prostředí sociálních sítí vyrovnat s mnohačetnými negativními příspěvky na svou adresu. Domnívám se ovšem, že pokud jsou i negativní příspěvky vykomunikovány a problémy vyřešeny, renomé společnosti může stoupnout, což se dle mého názoru stalo i v případě společnosti O2. Otázkou tak zůstává, proč se České dráhy drží stranou. Obávají se snad, že bychom jim tam zkazili pověst?

Neoficiální profil (v popisu profilu je uvedeno toto: „Neoficiální profil železničního dopravce České dráhy a.s. Naším cílem je předání tohoto neoficiálního profilu do oficiální správy společnosti.“) Českých drah můžete najít zde

Mapa kontaktních míst ČD

Kontaktní místa ČD - Praha hlavní nádraží

Pražské hlavní nádraží funguje již od roku  1871, kdy zde byl zahájen provoz dráhy císaře Františka Josefa. V historií bylo nutné provést několik rekonstrukcí, aby nádraží bylo schopné zvládnout rostoucí objem dopravy. V současnosti je to nejfrekventovanější nádraží v ČR.

V souladu s koncepcí nádraží funguje zároveň jako nákupní galerie, která nabízí zhruba 10 000 metrů čtverečních obchodních ploch. Cestující zde naleznou obchody, kavárny, restaurace, trafiky i supermarket.

Z pohledu ČD zde vzniklo významné kontaktní místo v podobě ČD Centra, které bylo otevřeno v červnu 2009. Toto centrum nabízí nové pokladny, které zkracují dobu čekání zákazníků. Pokladny jsou postaveny po vzoru odbavovacích prostor na letištích. Cestující tedy přijde rovnou k přepážce, kde bude čekat nejkratší dobu.

Větší plynulost dále zajišťují odbavovací automaty na jízdenky. Tyto automaty jsou umístěny v hlavní hale nádraží a poskytují zákazníkům další možnost jak si opatřit jízdenky Českých drah. Dalším usnadněním bude zavedení přednostního odbavení pro osoby vyžadující speciální péči (lidé se sníženou pohyblivostí, těhotné ženy, ...)

Na závěr přikládám odkaz na stránku, která umožňuje virtuální prohlídku hlavního nádraží Praha.

Virtuální prohlídka

Přeji všem krásný den!

Jedna z pozitiv RegioJetu jsou obsluhující stevardky a myslím si, že jsou perfektní. Často obdivuji, jak zvládají udržet tác s pěti kávami a třemi croissanty i když uhýbají procházejícím cestujícím a vlak se kymácí ze strany na stranu.

Mám s personálem RegioJetu zatím víceméně dobrou zkušenost. Jen jednou jsem se setkala s paní stevardkou, která zmíněné triky s tácem moc nezvládala. Navíc ani nebyla kamarádka s technologií a objednávky si psala ručně (místo níže zmíněného tabletu). Paní nebyla stará, to určitě ne, ale mladá studentka už také ne. 

Pro lepší pochopení jejich práce jsem si přečetla následující článek a moc se mi líbil, nabízím jej tedy i vám, milí čtenáři našeho blogu.

„Dělám Úvaly“

Cestující už berou jako samozřejmost, že ve vlakových spojích firem RegioJet a Leo Express je obsluhují stevardi. Reportér IHNED.cz si vyzkoušel, jak tato práce vypadá z druhé strany. Podstoupil školení a vyrazil do Olomouce. Kvůli autenticitě ponecháváme reportáž v ich-formě.

Když vcházím do sídla RegioJetu na Smíchovském nádraží v Praze, je středa, 11 hodin dopoledne.

V zasedací místnosti na mě čeká školitel Aleš Petrovský a tři další adeptky na práci stevardek.

„Jaké máte rádi seriály?“ ptá se Aleš na začátek, abychom se prý rozproudili. Při pohledu na šedesátistránkový manuál přede mnou se mi ale rozptýlit nedaří.

Uklidňuji se tím, že se ho naučila už spousta lidí. RegioJet zaměstnává 130 stevardů, o tuto práci se uchází 200 až 300 lidí ročně.

Nejprve se učíme železniční termíny. Dozvídáme se, že na železnici nejsou zatáčky, ale oblouky, a neříká se semafor, nýbrž návěstidlo. „Aby se nám u Českých drah neposmívali, že jsme pouze kafenosiči,“ dodává Aleš.

ČD mají také stevardy, a to od září 2011 na 16 vybraných trasách, kam patří i trať z Prahy do Ostravy. Dráhy je zavedly těsně předtím, než vyjely první vlaky RegioJetu.

Po probrání termínů listujeme manuálem. Na směnu musíme přijít ustrojení, převzít si tablet, peněženku a konvice, připravit vozík... S každým dalším pokynem ale zapomínám ten předchozí.

Výčet stále nekončí, některé pokyny mi ovšem utkvěly. Rozhodně si nemáme ani mezi kolegy říkat, že cestující je idiot. A pokud chceme přimět pasažéra, aby si ještě objednal koláč, použijeme takzvanou rozdvojku.

„Nezeptáme se tedy, jestli si dá ještě něco, ale rovnou mu dáme na výběr: Budete si přát švestkový, nebo tvarohový koláč?“ poučuje nás Aleš.

Následuje praktická část. Přicházím k vozíku, na kterém stojí konvice s kávou a druhá s horkou vodou. Nejdříve zkouším připravit mátový čaj, poté kávu.

Daří se mi obstojně. Až do chvíle, než Aleš začne celým vozíkem třást. „Dělám Úvaly. Tam není opravená trať, takže to s tebou bude házet ze strany na stranu,“ upozorňuje mě.

Po třech hodinách se jdeme podívat do vlaku. Máme si zkusit vytáhnout sklápěcí stoleček pod oknem. Bohužel ale zatáhnu tak, že ho vyškubnu a zůstane mi celý v ruce.

Čeká nás i exkurze na toaletu. „Každých dvacet minut musíte kontrolovat, jestli tu je toaletní papír. Často ho někdo sebere,“ upozorňuje školitel.

Pozdravit cestující, pomoci s kufry, roznést vodu, noviny...

Ještě pár minut před odjezdem se po vlaku pohybují technici a uklízeči. Přeskakuji vysavače a vyvěšuji na dveře informační tabule. Každý stevard má na starost jeden vagon, já budu s Lenkou obsluhovat klienty ve voze číslo tři.

Vlak se rozjíždí a míříme na hlavní nádraží, kde nastoupí první cestující. Dostávám od Lenky pokyny. Každému říci „Dobrý den“ a pomoci s kufry. Po zvednutí desátého kufru jsem tak vyřízený, že nevím, jak zvládnu několik dalších hodin na nohou.

Jakmile se zavřou dveře, je třeba palubním rozhlasem přivítat cestující. Zvednout sluchátko, zmáčknout knoflík LS, stisknout oranžové tlačítko a začít mluvit.

 „Super. Zněl jsi jak moderátor v rádiu,“ chválí mě školitel, který jede s námi. Nemůžu se ale zdržovat, jelikož musím rychle roznést lahve s vodou. Následně dostávám štos novin.

Vzpomínám na Alešova slova, abych se vyvaroval robotího efektu. Nepoužívám proto jen jednu frázi, ale střídám „Mohu vám nabídnout denní tisk?“ s „Budete si přát denní tisk?“. Snad to nepůsobilo moc roboticky.

Konečně činnost, kterou mám nacvičenou. Čeká mě nabízení čaje a kávy. Bohužel se ale blíží i Úvaly. Vlak sebou najednou škubne tak, že voda vystříkla z kelímku přímo na rukáv jedné cestující. Naštěstí si nevšimla.

Další kolize přichází při přípravě kávy. Mléko mi šplouchlo přímo do oka. Zaměstnán utíráním obličeje se od vedoucí Gábiny dozvídám, že zatímco já pořád nabízím čaj nebo kávu, v ostatních vozech už roznášejí jídlo.

Kolegyně Lenka proto začíná vyřizovat objednávky a já poté celý schvácený běžím do kuchyňky ve vedlejším voze, kde mi už baristka připravuje tác s jídlem. Přichází nejtěžší úkol – udržet balanc.

Jakmile roznesu celý tác, musím rychle sebrat odpadky a použité nádobí. To poté donesu do skladu. Mezitím mi  baristka připravila další tác. Roznesu ho, seberu odpadky a vrátím se pro další objednané jídlo.

A tak to jde celou cestu až do Olomouce, kde má mise končí. Vedoucí se se mnou loučí slovy, že se mám ozvat, až budu hledat brigádu.

Běžné školení je mnohem delší

Lidé, kteří se o práci stevarda ucházejí, absolvují ale mnohem delší školení. Nejdříve to je zkušební jízda, kdy se posuzuje, zda se adept vůbec na práci hodí. Následuje dvoudenní školení v oblasti servisu a komunikace, bezpečnosti práce i dopravních dovedností a poté člověk absolvuje další tři zkušební jízdy.

Obsluha zákazníků je jednou z priorit i další soukromé železniční společnosti Leo Express. S natočením reportáže ale nesouhlasila.