LEO to pokazil...

Karel jde zase blogovat :-). Tak dneska píšu dost neplánovaně a opět se to bude týkat jízdy s LEO Expresem. Rovnou můžu říct, že se žádná švýcarská kvalita nekonala. Kdybych měl použít nějké výstižné přirovnání, tak bych řekl, že místo kvalitního švýcarského sejra jsem dostal eidam třicítku v plné své kráse :-).
Nastoupili jsme tentokrát dva. Já, asi 1m75cm a moje přítelkyně, asi 1m55cm,musím říct, že my dva opravdu moc místa nepotřebujeme, ale brzy po nastoupení do vlaku jsme zjistili, že i my máme určité meze. Sedadla pro čtyři lidi u stolku jsou vhodné spíše pro malé děti předškolního věku. Přirovnal bych je ke stolečkům, které jsme měli ve školce v jídelně. Né, že by mi neustálé a nevyhnutelné doteky mé přítelkyně vadily, ale představa, že vedle mě sedí někdo jiný a neustále do mě vráží a přerušuje mě ve psaní nového příspěvku na náš blog, mě vcelku děsí. Opravdu té osobní svobody se mi moc nedostalo. Když jsem se zeptal na důvod, proč mi sedadla ve vlaku připomínají stoleček ve školce, tak mi bylo řečeno, že jsou navrhována primárně pro rodiny. Vysvětlění je sice OK, ale více místa mi to nepřičaruje. Myslím si, že jedna jízda čtyř manažerů LEO Expresu u tohoto stolečku by jim určitě při budoucím rozhodování pomohla :-)
Bohužel sedačky jsou jen začátek. Hned při vstupu do vlaku jsme se dozvěděli o nefungující WIFI, naše spolucestující (super baba z Ostravy, která se jmenovala Markéta) mi následně sdělila, že už se jí to stalo s LEO Expresem potřetí. Markétiny slova "zlatý Regiojet" hovořila v tu chvíli za vše.
Do vlaku jsem vstoupil celkem hladový a po celodenní výuce jsem se těšil na Švýcarskou bagetu. Toto bagetu jsem si v LEO Expresu už třikrát dal a vždy byla opravdu výborná. Bohužel platilo staré známé "třikrát a dost" a na stůl mi asi po 15 min. čekání přistála tato " Švýcarská krasavice" ----------->
V oficiálním jídelním lístu se píše, že mi bude nabídnuta : Chutná bílá bageta s ementálem a šunkou, ručně připravená a vždy čerstvá. Tak já milí přátelé nevím, buď neumím číst, nebo si tu ze mě asi někdo dělá srandu, ale ten hnus bych nedal ochutnat ani našemu nedělnímu soupeři v házené (btw..vyhráli jsme o osm :-)). Samozřejmě se jednalo o bagetu firmy Hamé a majitel této firmy je otec vlastníka LEO Expresu. Panu Leoši Novotnému bych důrazně doporučil, aby taktiku " Já na tátu a táta na mě" raději vynechal. Jen tak mimochodem sýrová bageta, kterou si objednala Markéta byla také velmi delikátní, bylo tam úplně to stejný žlutý jak na mojí, ale nahoře místo šunky tři kousky Eidamu (Oficiální popis říka, že se jedná o celozrnou kombinaci s jedinečnou kombinací sýrů). Jedinečnost našich baget asi spočívala v tom, že nám umožnili velmi rychle otestovat vlakové WC jinak mne opravdu nic jiného nenapadá.
LEO Expres tentokrát propadl na celé čáře. Kromě opravdu ochotného personálu bych nepochválil vůbec nic a švýcarská kvalita se nám velmi brzy po svém zavedení začíná měnit v pořádný problém. Naštěstí je ale každý problém zíroveň příležitost být lepší a doufám, že pánové z LEO Expresu si to brzo uvědomí, protože tak hezkej vlak musí prostě šlapat lépe...

Moje noční zkušenost na dráze

Tento krátký blog píšu jako reakci na můj čerstvý zážitek z cestování s Českými Drahami. V neděli 14. 4. ve 20:55 usedám do rychlíku 656 (akorát ta 6 místo 5 chybí) na benešovském nádraží. Vlak však ze stanice ani po 15 minutách neodjíždí. Místo toho nás průvodčí bez jakéhokoliv vysvětlení přesouvá na vedlejší kolej do osobního vlaku City Elefant, který jede ve stejném směru na Prahu. Komplikacím však není konec. Zhruba ve 21:45 vlak zastavuje ve Strančicích a průvodčí nás opět vyhání z vlaku ven. Důvod - v Říčanech někoho srazil vlak.

Průvodčí nás o této situaci krátce informuje slovy "vlak může přijet za půl hodiny, ale klidně i za dvě hodiny" a také "vše zdržuje policie v Říčanech". Toto druhé vysvětlení bude nejspíš silně pravděpodobné - můj kamarád z gymplu pracuje u říčanské městské policie a píše mi zprávu, že dnes je v terénu pouze jedna hlídka (2 policajti). Mému optimismu nepřidává ani hlášení, že v druhém směru nabírá osobní vlak zpoždění 100 minut. I přesto, že Strančice mají nově zrekonstruované nádraží, tak nejsme vpuštěni dovnitř nádražní budovy. Ta zůstává zamčena a cestující musí mrznout venku. Navíc se veškerý personál Českých Drah kamsi vypařil. Po nějaké době na nádraží přijíždí rychlík z Českých Budějovic, jeho průvodčí jsou však ještě více zmateni, než ti předchozí. Nástupiště jsou nyní zcela zasypána cestujícími z několika vlaků. V ten moment už mi dochází trpělivost. Prorazím davem a beru osud do svých rukou. Mám štěstí, po chvilce mi zastavuje mladý pár a v půl dvanácté se stopem dostávám do Prahy. 

Původně jsem měl v plánu otestovat pohotovost průvodčích ČD jako "černý pasažér", dnešní mimořádná situace mi však sama nahrála na smeč. Průvodčí se k cestujícím chovali arogantně, nikdo z nich neměl žádné konkrétní informace. Jeden starší pán se průvodčího ptal, co má dělat, když má v Praze objednanou místenku na spoj do Olomouce, průvodčí ho však zcela ignoroval a snažil se co nejrychleji zmizet z místa činu. Komunikace mezi zaměstnanci ČD, ale i směrem k zákazníkovi v této vypjaté chvíli mě celkem zklamala. Neslyšel jsem od průvodčích ani jednu omluvu, natož aby se pokusili cestujícím s něčím pomoct. Tohle tedy rozhodně nebyl nejšťastnější den ČD.