Další nezapomenutelná cesta

Mé zážitky z cest jsou opravdu nepřekonatelné... Tentokrát jsem se svezl Regiojetem z Prahy do Olomouce v kupé pro šest lidí. Vlak byl narvaný až do posledního místa a tak měla obsluha před sebou pěknou fušku. Stewardi to zvládali velmi dobře, dal jsem si mátový čaj, latte, sushi, jablečnej koláč a ještě vodu. Všechno bylo velmi chutné a obsluha pracovala vzhledem k velkému počtu cestujících velmi rychle.
Na vysokou úroveň služeb v podání Regiojetu jsem si již za ty roky zvyknul, ale poprvé se mi stalo, že jsem jel v kupé spolu se dvěma cestujícími, kteří byli neslyšící. Pro paní stewardku to byla pořádná komplikace a pro mě úžasná šance pozorovat zase něco nového. Musím tady paní stewardce složit poklonu, protože zareagovala velmi dobře. Ihned si přinesla bloček s propiskou a místo verbální komunikace všechno prostě napsala a bylo. Jednoduché řešení ve škodováckém stylu "Simply clever" bylo fakt parádní.

Souboj na trati

Při čtení dubnového čísla časopisu Forbes jsem narazila na zajímavý článek. Týkal se - čeho jiného než – vlakové dopravy v ČR alias souboji o železnice mezi našimi již dobře známými dopravci – ČD, RegioJetem a LEO Expresem.

Jak článek zmiňoval, v současné době se řeší hlavně trať mezi dvěma největšími městy, Prahou a Brnem. Stále ji provozují pouze ČD, ale má na ni políčeno jak Radim Jančura, tak Leoš Novotný.  České Dráhy pobírají vysoké dotace, na něž smlouva platí a ještě nějakou dobu platit bude, takže je otázka, jak se s tím soukromí dopravci „poperou“.  Postupně by chtěli obsadit i další trasy, jako například z Prahy do Českých Budějovic a do Plzně, kde se chystá i modernizace koridorů.

Stále ale trvá boj i na trase Praha – Ostrava a týká se především cen. Tak hlavně aby s poklesem cen nepoklesla i kvalita služeb. To by nás rozhodně nepotěšilo…

Tento boj bude ještě dlouhý a zajímavý a uvidíme, jak se budou soupeři držet. Při dotazování na nádraží jsme byli omezeni jedinou tratí a mnoho lidí právě proto ještě jiné dopravce nevyužívá. A České Dráhy z toho těží. Jakmile se tohle protrhne, hned to zase nabere jiný spád.

Ale ten obrázek je bezva J

Cestování s městským slonem, část 3

Zatímco v předchozí části jsem shrnul základní informace o použitém spoji a pouze lehce nakousl  cestování 1. třídou vlaku City Elefant, tentokrát se zaměřím na zákaznický komfort, pocit z jízdy a další vlastnosti testovaného vlaku. První věc, kterou po příchodu do vlaku uděláte, je použití úložného prostoru na zavazadla. Jedná se o klasickou mřížku umístěnou nad hlavami cestujících, její velikost mi přišla zcela dostatečná při cestování na kratší vzdálenosti. Kdybych ale cestoval s kufrem nebo nějakým větším zavazadlem, musím si ho hodit pod nohy nebo do chodby, protože mřížka se směrem k boku vagónu zužuje. Toto je nejspíš daň za dvě patra vagonu, ve starších vlacích na tento problém nenarazíte a pro někoho to může představovat výhodu v porovnání s cestou autobusem, kde úložný prostor je největší slabinou. Pod zavazadlovou mřížkou jsou umístěny malé lampičky, takže si v noci můžete přisvítit na knížku :). Reálné použití jsem však nemohl vyzkoušet.

Samotné sedačky se podle mě povedly. Jsou potaženy v modrých barvách společnosti ČD a přestože jsou spíše pevnější, sedí se na nich perfektně. Tomu pomáhá i polstrované opěradlo na ruku. Pokud sedíte mimo sedadla se stolky, můžete použít výsuvné podnožky a ulevit tak vašim nohám. Celá 1. třída vlaku působí příjemně prostorně. V průběhu cesty vás o příští zastávce informuje digitální panel nad schody do první třídy v kombinaci s klasickým ženským hlasem :).

Z vlaku je (obzvlášť z druhého patra) velmi dobrý výhled díky velkým, lehce ztmaveným sklům. Ty mají snižovat intenzitu slunečního svitu, nejsem si ale jistý, jestli se jim to v létě dostatečně podaří. Látkové závěsy, které byly součástí všech starších vlaků, zde chybí. Okna se nedají otevírat, pouze na začátku a na konci jsou malá sklápěcí okna. Ale díky klimatizaci to není žádný velký problém. Teplota ve vlaku mi přišla trochu nižší a to mám zimu celkem rád. Důvodem byla právě zapnutá klimatizace, která prvních cca 10 minut jela naplno a vydávala dost nepříjemný zvuk. Alespoň myslím, že to byla klimatizace :). Po jejím vypnutí přišlo (na cestu vlakem) nezvyklé ticho. Slyšíte pouze velmi slabé svištění vlaku.

Velmi krátký pohled do vlaku, pak už mi docházela baterka v mobilu :) 

Z hlediska čistoty na tom byl vagon tak půl na půl. Přestože již bylo po zimě a venku bylo sucho, ve vlaku bylo na první pohled nanesené bláto. Stejně tak okna byla celkem špinavá, možná bylo těsně před jarním úklidem :). Můj rozkládací stolek byl poměrně značně pokreslený propiskou, což je na naše česká specialita, naštěstí jsem na něm neobjevil žádné zaschlé žvýkačky :). Sedačky byly čisté a nebylo z nich cítit nic podezřelého. Kovové odpadkové koše byly prázdné, bohužel jsou poměrně malé a nevejde se do nich ani prázdná plechovka od piva. Na WC bylo celkem čisto, akorát někdo zapomněl doplnit mýdlo a téměř netekla voda.

V prvním díle o City Elefantu jsem odkazoval na vtipný článek, který popisuje bezpečnostní rizika 1. třídy. Tento článek si od té doby nejspíš přečetl také někdo z drah a první třídu vybavil jedním extra kladívkem na sklo :P.

Celkově jsou moje pocity z cesty 1. třídou o něco víc pozitivní, než negativní. Problém může představovat to, jak i na kratší vzdálenosti nalákat zákazníky. Kdyby se na první třídu dala uplatnit studentská sleva, určitě bych jí cestoval na úkor klasických rychlíků i za cenu delšího času spojení. Na trase Benešov - Praha (49 km) pak chybí jakékoliv doplňkové služby, žádné občerstvení, noviny a další. V tom případě by se dal příplatek za 1. třídu dál snížit, momentálně mi poměr cena/výkon přijde nevýhodný a díky tomu 1. třídu téměř nikdo nepoužívá.