Po příspěvcích o jízdě do Pardubic s Leo Expresem a poté s Českými
Drahami bych se s Vámi ráda podělila i o své zážitky, a to z cesty do
Olomouce s posledním dopravcem, RegioJetem.
Dle jízdního řádu vlak odjížděl v 15:12. Na nádraží jsem dorazila
kolem třetí hodiny a zařadila se do davu před informační tabuli s odjezdy.
Jakmile zde bliklo nástupiště 3J, dav se okamžitě vydal úprkovou chůzí daným
směrem. Cca v 15:06 vlak přijel na nástupiště a nastal úprk číslo 2. Každý
se řítil ke svému vagónu, jehož číslo vypozorovat při brzdění vlaku. U všech se
vzápětí ucpaly vchodové dveře a vytvořily fronty. Zeptala jsem se stevardky, ze
které strany je pro mě, s číslem sedadla 26, lepší nastoupit a byla jsem odkázána
na vzdálenější dveře. Tam už byl průchod mnohem snadnější.
Ovšem, po nástupu do vlaku jsem se v uličce střetla s vyděšenými
cizinci, kteří se s jízdenkou Českých Drah v ruce a se slovy „I need
your help“ drali přes nastupující lidi ven ke stevardovi. Samozřejmě je čekala
odpověď „your ticket is not valid in this train, this is RegioJet company“. „So
where is our train?“….
Moje místo bylo v kupé pro 6, kde mimo mě sedělo dalších
5 cestujících a všechno byly slečny v mém věku (ano, byl pátek odpoledne).
Ihned po vyjetí jsme dostali od stevarda vodu a asi po minutě přišel jiný stevard
a nabídl slečně, která měla vystupovat v Pardubicích, přednostní
objednávku.
Z nabídky časopisů
Top dívka, Bravo a Finanční manažer jsem si bohužel nevybrala.
Pokud jste se někdo zarazil při dvojím zmínění slova stevard
a napadlo vás, že z obrázků znáte spíše stevardky, bylo to oprávněné. Tohle
byla první jízda, během níž jsem nepotkala ani jednu stevardku (kromě dotyčné u
dveří). Naopak. Během mé cesty prošli kolem našeho kupé asi čtyři stevardi.
Zajímavé. A ne nepříjemné. Zajímalo by mě, zda bylo důvodem složení mého kupé. J
Pak zazněl rozhas a bylo mu i rozumět.
Následnému servisu by se také nedalo nic vytknout, latté
bylo tentokrát bez chybičky.
Mám však ne zcela dobrou zkušenost s toaletou. Dvě
nejbližší sanitární zařízení na obou stranách byla mimo provoz, u třetího jsem čekala
asi 10 min a stále nikdo nevycházel, tak jsem to vzdala, a čtvrté – do toho
jsem se konečně aspoň dostala, ovšem, nehrála tam klasická hudba. A jak já jsem
se na tuto výstřednost RegioJetu těšila J
V Pardubicích vystoupila zmíněná slečna a vzápětí
nastoupila na její místo nová, opět mého věku. Holt pátek odpoledne.
Stevard přišel asi ještě dvakrát s otázkou, zda si něco
nedáme a zda je vše v pořádku. Paráda.
Závěrem jsem byla ještě mile překvapena. RegioJet měl asi
15 minut zpoždění, prý kvůli výluce v České Třebové, a před Olomoucí
podalo hlášení cestujícím zprávu, že návazné autobusy Student Agency do Zlína a
do Kroměříže na ně čekají před vlakovým nádražím.
Řekla bych, že si RegioJet stále drží svůj standard. Až na
vyšší počet stevardů (důvod neznámý) a nefungující toalety (důvod neznámý) je
všechno stále jak má být. Ale musím říct, že si asi začínám zvykat. Už mi to
nepřišlo „wau“ (jako v začátcích provozu RJ), ale „jde to“. Jediné, co mě
tu stále drží a díky čemu ani nezkouším jiné dopravce je prostě ta káva J
Žádné komentáře:
Okomentovat