RegioJetem na Moravu

Po příspěvcích o jízdě do Pardubic s Leo Expresem a poté s Českými Drahami bych se s Vámi ráda podělila i o své zážitky, a to z cesty do Olomouce s posledním dopravcem, RegioJetem.

Dle jízdního řádu vlak odjížděl v 15:12. Na nádraží jsem dorazila kolem třetí hodiny a zařadila se do davu před informační tabuli s odjezdy. Jakmile zde bliklo nástupiště 3J, dav se okamžitě vydal úprkovou chůzí daným směrem. Cca v 15:06 vlak přijel na nástupiště a nastal úprk číslo 2. Každý se řítil ke svému vagónu, jehož číslo vypozorovat při brzdění vlaku. U všech se vzápětí ucpaly vchodové dveře a vytvořily fronty. Zeptala jsem se stevardky, ze které strany je pro mě, s číslem sedadla 26, lepší nastoupit a byla jsem odkázána na vzdálenější dveře. Tam už byl průchod mnohem snadnější.

Ovšem, po nástupu do vlaku jsem se v uličce střetla s vyděšenými cizinci, kteří se s jízdenkou Českých Drah v ruce a se slovy „I need your help“ drali přes nastupující lidi ven ke stevardovi. Samozřejmě je čekala odpověď „your ticket is not valid in this train, this is RegioJet company“. „So where is our train?“….

Moje místo bylo v kupé pro 6, kde mimo mě sedělo dalších 5 cestujících a všechno byly slečny v mém věku (ano, byl pátek odpoledne). Ihned po vyjetí jsme dostali od stevarda vodu a asi po minutě přišel jiný stevard a nabídl slečně, která měla vystupovat v Pardubicích, přednostní objednávku.

Z nabídky časopisů Top dívka, Bravo a Finanční manažer jsem si bohužel nevybrala.

Pokud jste se někdo zarazil při dvojím zmínění slova stevard a napadlo vás, že z obrázků znáte spíše stevardky, bylo to oprávněné. Tohle byla první jízda, během níž jsem nepotkala ani jednu stevardku (kromě dotyčné u dveří). Naopak. Během mé cesty prošli kolem našeho kupé asi čtyři stevardi. Zajímavé. A ne nepříjemné. Zajímalo by mě, zda bylo důvodem složení mého kupé. J

Pak zazněl rozhas a bylo mu i rozumět.

Následnému servisu by se také nedalo nic vytknout, latté bylo tentokrát bez chybičky.

Mám však ne zcela dobrou zkušenost s toaletou. Dvě nejbližší sanitární zařízení na obou stranách byla mimo provoz, u třetího jsem čekala asi 10 min a stále nikdo nevycházel, tak jsem to vzdala, a čtvrté – do toho jsem se konečně aspoň dostala, ovšem, nehrála tam klasická hudba. A jak já jsem se na tuto výstřednost RegioJetu těšila J

V Pardubicích vystoupila zmíněná slečna a vzápětí nastoupila na její místo nová, opět mého věku. Holt pátek odpoledne.

Stevard přišel asi ještě dvakrát s otázkou, zda si něco nedáme a zda je vše v pořádku. Paráda.

Závěrem jsem byla ještě mile překvapena. RegioJet měl asi 15 minut zpoždění, prý kvůli výluce v České Třebové, a před Olomoucí podalo hlášení cestujícím zprávu, že návazné autobusy Student Agency do Zlína a do Kroměříže na ně čekají před vlakovým nádražím.

Řekla bych, že si RegioJet stále drží svůj standard. Až na vyšší počet stevardů (důvod neznámý) a nefungující toalety (důvod neznámý) je všechno stále jak má být. Ale musím říct, že si asi začínám zvykat. Už mi to nepřišlo „wau“ (jako v začátcích provozu RJ), ale „jde to“. Jediné, co mě tu stále drží a díky čemu ani nezkouším jiné dopravce je prostě ta káva J

Vlakem domů

Minulý pátek jsem se rozhodl, že místo obvyklé cesty autobusem zkusím využít služeb ČD a pojedu vlakem. Cesta autobusem a pražskou MHD mi ze školy (VŠE v Praze) do Brandýsa nad Labem trvá necelou hodinu. Předpokládal jsem, že cesta vlakem bude mnohem delší, nakonec to ale nebylo tak špatné. 

Vyjížděl jsem ve 14.55 z Masarykova nádraží, vlak odjížděl přesně načas. Po půlhodinové jízdě jsem přestupoval na nádraží v Čelákovicích. Do všech stanic dorazil vlak bez jakéhokoliv zpoždění. Po přestupu jsem odjížděl v 15.36, vlak opět vyjížděl podle jízdního řádu. Zhruba po dvacetiminutové jízdě jsem dorazil na nádraží v Brandýse nad Labem.

První část jízdy jsem absolvoval vlakem City elefant, jízda byla poměrně komfortní, vlak byl čistý, pouze s doplňkovými službami jsem nebyl spokojený. Vlak neposkytoval cokoliv navíc. Tento druh vlaku vozí cestující i na delší trasy, proto si myslím, že by měl být vybaven minimálně wifi připojením k internetu. Absence jídelního vozu, nebo jiné možnosti jak se dostat k občerstvení by pro mě až takový problém nebyl, i když pro někoho to může být zásadní věc.

Po přestupu se moje spokojenost výrazně snížila. Zbytek cesty jsem absolvoval v několik desítek let starém motorovém vlaku, zde lze o jízdním komfortu mluvit jen velmi stěží. Čistota ve vlaku navíc také nebyla na skvělé úrovni. Jediné co by se dalo pochválit je, že vlak jel celou cestu dle jízdního řádu a neměl ani minutové zpoždění.

Cesta tedy trvala bez jedné minuty hodinu, když k cestě vlakem přičtu zhruba deseti minutovou jízdu tramvají na nádraží dostaneme se celkem na 70 minut. Když porovnám tuto cestu vlakem s obvyklou cestou, není o mnoho delší a přestup je jen jeden. Při srovnávání jízdního komfortu vítězí vlak, i když druhá část jízdy nebyla ideální. Po nynější pozitivní zkušenosti a dobrém zážitku budu vlak zvažovat jako plnohodnotnou alternativu k jízdě MHD.