Leo Express a Polsko

Již delší dobu se uvažovalo o možnosti spuštění provozu i v Polsku a dle následujícího článku, je tomu čím dál tím blíže.

http://ekonomika.idnes.cz/leo-express-miri-do-polska-dc6-/eko-doprava.aspx?c=A130610_172332_eko-doprava_suj

Jak se myje vlak?

V současnosti jsou v Česku 3 myčky, které myjí vlaky. Nejmodernější z nich patří ČD a je umístěna v Praze - Michli. Tato myčka je vybavena německou technologií a po Evropě jich najdeme jen kolem jedné stovky. Velkou výhodou je univerzálnost, tato myčka totiž zvládne umýt až 120 typů různých vagonů.

Myčka funguje v podstatě stejně jako klasická myčka na automobily. Jediný podstatný rozdíl je velikost myčky. Tunel měří na délku 133 metrů. Denně touto myčkou projede kolem 85 vagonů. Každý vlak stráví v myčce okolo 1 hodiny.

Zajímavostí této myčky je ekologie, protože pro mytí využívá dešťové vody, která je posléze recyklována. Po použití je voda odváděna do sběrných nádrží, kde se z ní oddělí špína a chemikálie a voda je znovu použita na mytí. Špína se následně lisuje do briket, které je třeba odvést. Myčka tak za roční provoz vyprodukuje pouze 24 tun tohoto odpadu.

Krátká reportáž o myčce

LEO opouští Olomouc

I já jsem zvolila v opačném směru, tedy Olomouc - Praha, dopravce Leo Expres. 

Na základě toho, co jsem slyšela, jsem neměla vysoká očekávání. Ale přesto jsem byla překvapená.

Super bylo, že vlak odjížděl z 1. nástupiště, takže jsem nemusela po schodech dolů a nahoru, ale jen rovně projít jedněmi dveřmi. Ovšem, hned při nastupování kleslo mé pozitivní naladění při hledání mého místa. Označení vagónů bylo totiž trošku zmatečné (měla jsem na lístku vagón C a přitom to byl vagón číslo 2). Orientovala jsem se podle čísel a šipek na dveřích.

Další orientační problém nastal ve vlaku. Jsem zvyklá, že čísla sedaček jsou napsána nahoře, v Leu byly pouze velmi malým písmem na sedačkách (jak jsem si později všimla). Nebylo ani kam si pověsit bundu, takže jsem si ji přehodila přes sedačku. 

Bohužel mi nebylo nabídnuto ani voda ani tisk, natož tak káva zdarma. Stevardka sice přišla hned, ale jediná objednávka, kterou jsem zaznamenala, byla káva (v mém vagónu asi 4x). Zbytek cestujících jí odpověděl „zatím nic nechci“…pak už se ale nezeptala ani jednou, jen stále pobíhala kolem. Kromě ní navíc stále někdo procházel na WC.

Na internet se mi podařilo, asi po 20 minutách, přihlásit, ale byl velice špatný, takže jsem to brzy vzdala. Sedačka byla nepohodlná.

Bohužel, nenapadá mě mnoho pozitivních věcí týkajících se mé zkušenosti s Leo Expresem. Je to tam sice pěkné a čisté, ale to je tak asi vše...

Cesta Praha-Olomouc

Ahojte všetci nadšenci vlakovej dopravy. 

Dňa 20. 4 som absolvoval cestu Praha-Olomouc-Praha. Keďže nemám veľkú prax pri jazdení vlakom tak som si chcel potvrdiť, či názory mojich kolegov na vlakovú dopravu v Českej republike sú podobné ako moje zážitky. V škaredé sobotné ráno som sa teda vyhrabal z postele celý natešený cestovať celý deň. Vyrazil som z domu asi o 10:00, takže na Hlavnú stanicu v Prahe som prišiel s predstihom. Mal som akurát čas si obzrieť predajné miesto dopravcu, s ktorým sa vydám onedlho na cestu. Lístok som si kúpil dopredu cez internet, takže naozaj išlo len obzretie miesta. Na cestu Praha-Olomouc som si vybral spoločnosť LEO express.  Dôvod môjho výberu bol jednoduchý. Regio Jet odchádzal skôr, a keďže sa mi nechcelo vstávať tak som využil LEO. Vlak dorazil na nástupisko 1 asi 15 minút pred pravidelným odchodom. Vlak je farebne veľmi zaujímavý i keď troška špinavý z vonka, ale to nie je žiadna chyba. Príjemná stewardka mi pri dverách zaželala príjemný deň a ukázala mi že môžem nastúpiť. Usadil som sa na miesto. 

Prvé pocity boli nasledovné. Pekný vlak, niečo podobné ako v Nemecku. Príjemná vôňa. Dosť miesta na sedenie aj na moje dlhšie nohy. Odporný zvuk, ktorý vydávajú dvere pri zatváraní. Keďže som sedel asi tri sedadlá od dverí, zvuk ma neskutočne rozladil. Nevadí, vlak sa pohol načas, takže zvuk dverí prestal rezonovať. Počas cesty som si zapisoval svoje poznatky. Cesta prešla viac menej rýchlo, lenže za Pardubicami som začal byť hladný, hladný = nervózny, a z ponúkaných jedál ma nič neoslovilo. Do cieľovej stanice sme prišli presne načas. Celkovo sú moje dojmi zmiešané. Vlak je pekný aj celkom pohodlný. Jedálny lístok ma veľmi neoslovil. Prišli sme načas. Pre cestujúceho, ktorý sa potrebuje dostať z miesta A do miesta B je to veľmi dobre zvolená varianta cesty. Keď sa ale pozrieme bližšie na LEO tak mám niekedy pocit, že ide o pilotnú premávku, a tak sa za pochodu vychytávajú všetky nezrovnalosti.

Postrehy :

·         Otravné pípanie dverí pri zatváraní a otváraní. Dvere sa cca po 20 sekundách neustále zatvárali aj keď vlak stál na stanici.

·         Pripojenie na internet je nutné odsúhlasiť cez web, na môj vkus vcelku nepohodlné

·         Odchod vlaku presne načas

·         Kontrola lístkov po 1 minúte

·         Personál prekvapený mojou objednávkou- objednané kakao

·         Vkusný popis na LCD obrazovke počas cesty, chýba anglický text

·         V jedálnom lístku nie sú označené informácie pre alergikov (obsahuje laktózu, lepok)

·         Hluk vo vlaku menší ako v Regio Jet, ale neustále chodenie ľudí na WC znepríjemňuje cestu hlavne cestujúcim sediacim pri WC

·         Menšia kapacita WC, na WC sa tvorila rada 2 až 3 ľudí

·         Výborne odhlučnený vozeň od okolitých ruchov

·         Prvé obslúženie po 5 minútach. Druhé obslúženie po  1 hodine a 4 minútach. Počas cesty sa dva krát pýtal personál či si niečo neprosím. Vždy len po nastúpení nových cestujúcich. Obslúženie trvalo 11 minút a 45 sekúnd.

·         Kvalita rozhlasu bola dobrá. Negatívum je kvalita anglického komentáru.  Pre mňa horšie zrozumiteľný. Noviny mi neboli celú cestu ponúknuté a ani som si ich veľmi nevšimol kde sú umiestnené.

·         Čistota vlaku bola na dobrej úrovni. Teplota a vôňa vo vlakovej súprave bola úplne vyhovujúca.

RegioJetem na Moravu

Po příspěvcích o jízdě do Pardubic s Leo Expresem a poté s Českými Drahami bych se s Vámi ráda podělila i o své zážitky, a to z cesty do Olomouce s posledním dopravcem, RegioJetem.

Dle jízdního řádu vlak odjížděl v 15:12. Na nádraží jsem dorazila kolem třetí hodiny a zařadila se do davu před informační tabuli s odjezdy. Jakmile zde bliklo nástupiště 3J, dav se okamžitě vydal úprkovou chůzí daným směrem. Cca v 15:06 vlak přijel na nástupiště a nastal úprk číslo 2. Každý se řítil ke svému vagónu, jehož číslo vypozorovat při brzdění vlaku. U všech se vzápětí ucpaly vchodové dveře a vytvořily fronty. Zeptala jsem se stevardky, ze které strany je pro mě, s číslem sedadla 26, lepší nastoupit a byla jsem odkázána na vzdálenější dveře. Tam už byl průchod mnohem snadnější.

Ovšem, po nástupu do vlaku jsem se v uličce střetla s vyděšenými cizinci, kteří se s jízdenkou Českých Drah v ruce a se slovy „I need your help“ drali přes nastupující lidi ven ke stevardovi. Samozřejmě je čekala odpověď „your ticket is not valid in this train, this is RegioJet company“. „So where is our train?“….

Moje místo bylo v kupé pro 6, kde mimo mě sedělo dalších 5 cestujících a všechno byly slečny v mém věku (ano, byl pátek odpoledne). Ihned po vyjetí jsme dostali od stevarda vodu a asi po minutě přišel jiný stevard a nabídl slečně, která měla vystupovat v Pardubicích, přednostní objednávku.

Z nabídky časopisů Top dívka, Bravo a Finanční manažer jsem si bohužel nevybrala.

Pokud jste se někdo zarazil při dvojím zmínění slova stevard a napadlo vás, že z obrázků znáte spíše stevardky, bylo to oprávněné. Tohle byla první jízda, během níž jsem nepotkala ani jednu stevardku (kromě dotyčné u dveří). Naopak. Během mé cesty prošli kolem našeho kupé asi čtyři stevardi. Zajímavé. A ne nepříjemné. Zajímalo by mě, zda bylo důvodem složení mého kupé. J

Pak zazněl rozhas a bylo mu i rozumět.

Následnému servisu by se také nedalo nic vytknout, latté bylo tentokrát bez chybičky.

Mám však ne zcela dobrou zkušenost s toaletou. Dvě nejbližší sanitární zařízení na obou stranách byla mimo provoz, u třetího jsem čekala asi 10 min a stále nikdo nevycházel, tak jsem to vzdala, a čtvrté – do toho jsem se konečně aspoň dostala, ovšem, nehrála tam klasická hudba. A jak já jsem se na tuto výstřednost RegioJetu těšila J

V Pardubicích vystoupila zmíněná slečna a vzápětí nastoupila na její místo nová, opět mého věku. Holt pátek odpoledne.

Stevard přišel asi ještě dvakrát s otázkou, zda si něco nedáme a zda je vše v pořádku. Paráda.

Závěrem jsem byla ještě mile překvapena. RegioJet měl asi 15 minut zpoždění, prý kvůli výluce v České Třebové, a před Olomoucí podalo hlášení cestujícím zprávu, že návazné autobusy Student Agency do Zlína a do Kroměříže na ně čekají před vlakovým nádražím.

Řekla bych, že si RegioJet stále drží svůj standard. Až na vyšší počet stevardů (důvod neznámý) a nefungující toalety (důvod neznámý) je všechno stále jak má být. Ale musím říct, že si asi začínám zvykat. Už mi to nepřišlo „wau“ (jako v začátcích provozu RJ), ale „jde to“. Jediné, co mě tu stále drží a díky čemu ani nezkouším jiné dopravce je prostě ta káva J

Vlakem domů

Minulý pátek jsem se rozhodl, že místo obvyklé cesty autobusem zkusím využít služeb ČD a pojedu vlakem. Cesta autobusem a pražskou MHD mi ze školy (VŠE v Praze) do Brandýsa nad Labem trvá necelou hodinu. Předpokládal jsem, že cesta vlakem bude mnohem delší, nakonec to ale nebylo tak špatné. 

Vyjížděl jsem ve 14.55 z Masarykova nádraží, vlak odjížděl přesně načas. Po půlhodinové jízdě jsem přestupoval na nádraží v Čelákovicích. Do všech stanic dorazil vlak bez jakéhokoliv zpoždění. Po přestupu jsem odjížděl v 15.36, vlak opět vyjížděl podle jízdního řádu. Zhruba po dvacetiminutové jízdě jsem dorazil na nádraží v Brandýse nad Labem.

První část jízdy jsem absolvoval vlakem City elefant, jízda byla poměrně komfortní, vlak byl čistý, pouze s doplňkovými službami jsem nebyl spokojený. Vlak neposkytoval cokoliv navíc. Tento druh vlaku vozí cestující i na delší trasy, proto si myslím, že by měl být vybaven minimálně wifi připojením k internetu. Absence jídelního vozu, nebo jiné možnosti jak se dostat k občerstvení by pro mě až takový problém nebyl, i když pro někoho to může být zásadní věc.

Po přestupu se moje spokojenost výrazně snížila. Zbytek cesty jsem absolvoval v několik desítek let starém motorovém vlaku, zde lze o jízdním komfortu mluvit jen velmi stěží. Čistota ve vlaku navíc také nebyla na skvělé úrovni. Jediné co by se dalo pochválit je, že vlak jel celou cestu dle jízdního řádu a neměl ani minutové zpoždění.

Cesta tedy trvala bez jedné minuty hodinu, když k cestě vlakem přičtu zhruba deseti minutovou jízdu tramvají na nádraží dostaneme se celkem na 70 minut. Když porovnám tuto cestu vlakem s obvyklou cestou, není o mnoho delší a přestup je jen jeden. Při srovnávání jízdního komfortu vítězí vlak, i když druhá část jízdy nebyla ideální. Po nynější pozitivní zkušenosti a dobrém zážitku budu vlak zvažovat jako plnohodnotnou alternativu k jízdě MHD.

Leo se ptá

Dnes jsem na oficiálním facebooku společnosti Leo Express narazila na anketu, ve které Leo zjišťuje, zda by zákazníci měli zájem o nabídku čerstvých salátů, a zveřejnil anketu, kde mohou vybírat mezi 5 druhy salátů a hlasovat, o který by měli zájem. A návštěvníci těchto stránek hlasují a rozvíjí na toto téma debata, ze které je možné čerpat cennou zpětnou vazbu. Milé, palec nahoru Leo!

https://www.facebook.com/LEOExpress?fref=ts

Co mají společného České dráhy a Lidl

Minulé pondělí jsem se dostal domů o něco dříve než obvykle a ve schránce na mě pokukovala pošta. Mezi došlou poštou byly i letáky, kterými se většinou vůbec nezabývám, ale tentokrát to bylo jinak. Zaujal mě totiž leták maloobchodního řetězce Lidl, který na titulní stránce měl mimo nabízeného zboží také vyfocený vlak ČD a slogan „CESTUJTE S NÁMI CELÝ ROK ZDARMA“. A protože se vlakovou dopravou v poslední době zabývám v rámci našeho předmětu, ke kterému patří i tento blog podrobněji, rozhodl jsem se do letáku podívat.

Prvním překvapením pro mě bylo spojení ČD a společnosti Lidl. Všude kolem sebe slýchávám, že prodejnu Lidl navštěvují lidé jen výjimečně. Jak je ale potom možné, že se Lidl již několikrát stal obchodníkem roku a jeho návštěvnost stoupá. Chtějí snad ČD přistoupit na stejný koncept jako Lidl? Ale zpět k právě probíhající akci. V prodejnách Lidl totiž můžete od 22. dubna do 7. května zakoupit zlevněnou síťovou jízdenku ČD. Za 199 korun pak můžete ve dnech 1. 5. nebo 8. 5. ujet libovolnou vzdálenost po celé České republice. Omezeni jste také tím, že můžete cestovat pouze 2. třídou. K akci se připojil i Lidl. Pokud totiž nakoupíte minimálně za 300 Kč, můžete soutěžit o hodnotné ceny od ČD (více info naleznete na www.lidl.cz).

Co mě však ve skutečnosti zarazilo nejvíce je fakt, že tato akce se koná už po osmé a v předchozích letech se prodalo přes 86 tisíc poukazů. Podle mluvčí se lidé na tuto akci pravidelně ptají a chtějí její opakování. Domnívám se však, že pokud si ČD představovaly, že touto akcí nalákají nové cestující, těžce se zmýlily. Dle mého názoru tuto akci využijí lidé, kteří vlakem celkem pravidelně cestují, jednorázoví cestující nebo rodiny s dětmi, které využijí slevy a poskytnou dětem zážitek v podobě cesty vlakem spojený s výletem například do ZOO. A co za mým názorem stojí? Dle mých zkušeností totiž lidé ve většině případů cestují takovým prostředkem, který je pro ně v daném místě nejdostupnější. Možnost volit si mezi autobusem, vlakem a autem mají pouze ti, kteří cestují mezi velkými městy. Tito lidé také většinou dobře počítají cenu a čas strávený na cestách, který je v 90% proti Českým drahám. Co vy na to? 

Blogujeme z Pendolina

Po Kristýnině výletě do Pardubic jsem i já vyrazil otestovat kvalitu tuzemské dopravy, tentokrát s ČD. Ve směru Praha, hl. n. - Pardubice jsem použil vlak Eurocity, tady se žádné překvapení nekonalo, za danou cenu dostanete odpovídající a očekávanou protislužbu.

Nyní sedím ve vlaku Pendolino a mířím směrem na kolej do Prahy. Zatím si to docela užívám :). Jedu ve 2. třídě, sedačky nic moc (mají moc hrubé potahy, škrábou), ale zato nabídka služeb na úrovni. Po prvních 5 minutách přišla průvodčí, po dalších 5 minutách paní s nabídkou novin, po dalších 5 minutách pán s minerálkami v ceně jízdenky, po dalších 5 minutách skočím koupit něco k jídlu :). Internet sice trošku nestabilní (pochopitelně jedeme přes bezdrát), ale překvapivě svižný a hlavní pecka ve vlaku je cestovní informační portál - obrázky se válí někde kolem.

Pocitově vám přijde, že vlak jede výrazně rychleji, než cokoliv jiného :) V zatáčkách máte podobný pocit, jako v letadle. Díky cestovnímu informačnímu portálu můžete kdykoliv v reálném čase nakouknout ke strojvůdci.

PS. ten most není nakřivo, to jen vlak v zatáčce se poměrně dost naklání :)

Podrobnější popis bude obsažen v naší týmové dokumentaci a možná i tady na blogu.     

Výlet k perníkářům aneb Leo Express v Pardubicích

Absolvovala jsem další z výzkumů v terénu, využila jsem služeb Leo Express na živo a svezla se do Pardubic. Cestou tam jsem zvolila třídu Economy a pro porovnání jsem zpátky jela Business třídou. O jízdě jako také se tu rozepisovat nebudu, to není mým cílem, spíše se zaměřím na střípky ze včerejšího safari.

Na úvod musím uznat, že jezdí opravdu na čas. Zarazila mě však jedna věc, a to, že nikdo nekontroloval, zda mám nebo nemám platnou jízdenku. Chápu, že v případě, že bych jela „na černo“ a na místo, kam bych si sedla, by měl někdo jiný zakoupenou jízdenku, na černého pasažéra by se přišlo. Vlak byl ale poloprázdný, takže jsem si mohla sednout prakticky kamkoliv… Při jízdě do Pardubic mne nikdo neobsloužil, ani nezeptal. Na zpáteční cestě už byl servis lepší, aby ale taky ne, když jsem seděla v Business třídě.

Do cíle jsme dorazili na minutu přesně a cesta utekla jako voda. Co mně čekalo v Pardubicích na nádraží, to mě překvapilo! Po vstupu do nádražní budovy jsou v levé části umístěny pokladny jak konkurenčního RegioJet tak Leo Express. Pokladny jsou naproti sobě, ostatní již říkají samy obrázky.

Leo Express pravděpodobně za účelem snižování nákladů sdílí zákaznické centrum s MHD v Pardubicích. Na mou otázku, zda ve vedlejším okénku někdo je, mi slečna odpověděla, že BOHUŽEL tu je jen ona a že BOHUŽEL prodává jízdenky Leo Express. Poté jsem se zeptala, zda mi stačí jízdenka v e-mailu či ji je nutné vytisknout. Slečna byla milá, to ano, ale s výrazem ve tváři „na nic se mě už radši neptejte“ mi sdělila, že mi to asi bude stačit. Vzhled zákaznického centra v Praze pokulhává a za svou konkurencí RegioJet je pozadu. V Pardubicích je však úplně mimo. Je možné, že pardubické ZC nerozvíjejí, jelikož tam plánují zrušit zastávky, kdo ví.. Toto kontaktní místo však zklamalo

.

Novinky u Lea

Média hlásají, že Leo Express od úterý prodloužil svou trasu až do Karviné. Cestující do Karviné se tak již nyní mohou služeb Leo Express využít dvěma spoji odpoledne a dvěma spoji ráno v opačném směru. Naopak pan Novotný chce zrušit zastávku v Pardubicích. To mě zaskočilo, protože tím pro cestující například z Hradce Králové naprosto odpadá možnost Leo Express využít. Ale věřím, že svůj důvod tento krok má.

Dále se mluví o přípravě rozšíření spojů do Polska, které pan Novotný považuje za „zajímavý trh, kam lze přinést úplně nový standard kvality a v horizontu dvou let na něj chceme vstoupit".

Čas ukáže, jaká rozhodnutí majitele Leo Express budou úspěšná a která nikoliv. 

Cestuji vlakem Ostrava - Praha a zpět

Ahoj, zdravím všechny!

Chci se s vámi podělit o svůj nález. Na Masarykově Univerzitě v Brně vznikl projekt o konkurenčním boji na trase Ostrava - Praha. Projekt vede jistý Tomáš Kundla.

Má facebookový profil, kde se občas objevují zajímavé příspěvky či ankety

http://www.facebook.com/pages/Cestuji-vlakem-Ostrava-Praha-a-zp%C4%9Bt-Str%C3%A1nka-pro-va%C5%A1e-n%C3%A1zory-a-p%C5%99ipom%C3%ADnky/582357088442602

nebo také svůj web

http://cestuji-vlakem-ostrava-praha.webnode.cz/

Myslím, že stojí za to tyto stránky občas navštívit :-)

POSM a LEO? část. 1

Nevíte co se skrývá za názvem dnešního článku? Vězte, že rozkrytí tajemných zkratek není nijak složité. POSM je zkratka pro Point Of Sale Materials, tedy veškeré stojany, letáky, plakáty, poutače, speciální vystavení apod., které vás mají přivést do prodejny. A pokud už tam jste, tak nejlépe přivést k nákupu. Můžou však mít i další úkoly, jako informovat zákazníky o novince nebo vyšší kvalitě. Jak už jsem psal v mém první příspěvku, věnuji se marketingu. Proto se pokusím si na LEO Express posvítit z tohoto pohledu. A abych čtenáře nezahltil informacemi, připravil jsem si menší seriál článků na toto téma.

Co Vás jako první trkne do oka, když přijdete na pobočku LEO Express, je velká širokoúhlá obrazovka. Není to úplně tradiční POSM, ale způsob, jakým ji LEO využívá, lze takto charakterizovat. Myslím si, že LEO nemá jasně stanovený účel, který by měla obrazovka plnit. Na obrazovovce běží chvíli jizdní řád a chvíli upoutávky na samotného dopravce. Jenže svůj účel neplní ani jedno. Pro ilustraci uvedu konkrétní příklad, který jsem opět vypozoroval přímo v terénu.

Na vlastní oči jsem měl možnost vidět několik příkladů, kdy potenciální zákazníci přišli a chtěli si přečíst jízdní řád na zmíněné obrazovce. Jenže ejhle, obrazovka přeskočila na spot poutající na LEO Express, nebo v horším případě obrazovka zčernala, když dojela nastavená smyčka. Pokaždé jsem pozoroval nechápavost nebo naštvání v očích lidí, kteří si ji zrovna četli. V lepším případě šli k pokladně se zeptat, v horším odešli úplně. Ať už to bylo jakkoli, jednalo se o jasné selhání kontaktního místa a už vůbec se nejedná o funkční POSM.

Myslím, že by si LEO mělo jasně stanovit cíl pro každý POSM na prodejně, včetně této obrazovky. Buď by měl běžet pouze jízdní řád, čili obrazovka bude plnit funkci čistě informační. Nebo ať běží na obrazovce pouze upoutávka, která může zdůrazňovat výhody cestování s tímto dopravcem. Obě funkce naráz nefungují a vzniká tak pouze nepřeledný maglajz. Nicméně, když jsem dnes zlehka nakoukl do prodejny, byl tam připraven k vybalení velký kartovnový jízdní řád. Tak doufejme, že se dočkáme zlepšení.

Na příště mám připraveno téma, jak na sebe LEO upozorňuje na Hlavním nádraží. Budu se těšit :-)

Další nezapomenutelná cesta

Mé zážitky z cest jsou opravdu nepřekonatelné... Tentokrát jsem se svezl Regiojetem z Prahy do Olomouce v kupé pro šest lidí. Vlak byl narvaný až do posledního místa a tak měla obsluha před sebou pěknou fušku. Stewardi to zvládali velmi dobře, dal jsem si mátový čaj, latte, sushi, jablečnej koláč a ještě vodu. Všechno bylo velmi chutné a obsluha pracovala vzhledem k velkému počtu cestujících velmi rychle.
Na vysokou úroveň služeb v podání Regiojetu jsem si již za ty roky zvyknul, ale poprvé se mi stalo, že jsem jel v kupé spolu se dvěma cestujícími, kteří byli neslyšící. Pro paní stewardku to byla pořádná komplikace a pro mě úžasná šance pozorovat zase něco nového. Musím tady paní stewardce složit poklonu, protože zareagovala velmi dobře. Ihned si přinesla bloček s propiskou a místo verbální komunikace všechno prostě napsala a bylo. Jednoduché řešení ve škodováckém stylu "Simply clever" bylo fakt parádní.

Souboj na trati

Při čtení dubnového čísla časopisu Forbes jsem narazila na zajímavý článek. Týkal se - čeho jiného než – vlakové dopravy v ČR alias souboji o železnice mezi našimi již dobře známými dopravci – ČD, RegioJetem a LEO Expresem.

Jak článek zmiňoval, v současné době se řeší hlavně trať mezi dvěma největšími městy, Prahou a Brnem. Stále ji provozují pouze ČD, ale má na ni políčeno jak Radim Jančura, tak Leoš Novotný.  České Dráhy pobírají vysoké dotace, na něž smlouva platí a ještě nějakou dobu platit bude, takže je otázka, jak se s tím soukromí dopravci „poperou“.  Postupně by chtěli obsadit i další trasy, jako například z Prahy do Českých Budějovic a do Plzně, kde se chystá i modernizace koridorů.

Stále ale trvá boj i na trase Praha – Ostrava a týká se především cen. Tak hlavně aby s poklesem cen nepoklesla i kvalita služeb. To by nás rozhodně nepotěšilo…

Tento boj bude ještě dlouhý a zajímavý a uvidíme, jak se budou soupeři držet. Při dotazování na nádraží jsme byli omezeni jedinou tratí a mnoho lidí právě proto ještě jiné dopravce nevyužívá. A České Dráhy z toho těží. Jakmile se tohle protrhne, hned to zase nabere jiný spád.

Ale ten obrázek je bezva J

Cestování s městským slonem, část 3

Zatímco v předchozí části jsem shrnul základní informace o použitém spoji a pouze lehce nakousl  cestování 1. třídou vlaku City Elefant, tentokrát se zaměřím na zákaznický komfort, pocit z jízdy a další vlastnosti testovaného vlaku. První věc, kterou po příchodu do vlaku uděláte, je použití úložného prostoru na zavazadla. Jedná se o klasickou mřížku umístěnou nad hlavami cestujících, její velikost mi přišla zcela dostatečná při cestování na kratší vzdálenosti. Kdybych ale cestoval s kufrem nebo nějakým větším zavazadlem, musím si ho hodit pod nohy nebo do chodby, protože mřížka se směrem k boku vagónu zužuje. Toto je nejspíš daň za dvě patra vagonu, ve starších vlacích na tento problém nenarazíte a pro někoho to může představovat výhodu v porovnání s cestou autobusem, kde úložný prostor je největší slabinou. Pod zavazadlovou mřížkou jsou umístěny malé lampičky, takže si v noci můžete přisvítit na knížku :). Reálné použití jsem však nemohl vyzkoušet.

Samotné sedačky se podle mě povedly. Jsou potaženy v modrých barvách společnosti ČD a přestože jsou spíše pevnější, sedí se na nich perfektně. Tomu pomáhá i polstrované opěradlo na ruku. Pokud sedíte mimo sedadla se stolky, můžete použít výsuvné podnožky a ulevit tak vašim nohám. Celá 1. třída vlaku působí příjemně prostorně. V průběhu cesty vás o příští zastávce informuje digitální panel nad schody do první třídy v kombinaci s klasickým ženským hlasem :).

Z vlaku je (obzvlášť z druhého patra) velmi dobrý výhled díky velkým, lehce ztmaveným sklům. Ty mají snižovat intenzitu slunečního svitu, nejsem si ale jistý, jestli se jim to v létě dostatečně podaří. Látkové závěsy, které byly součástí všech starších vlaků, zde chybí. Okna se nedají otevírat, pouze na začátku a na konci jsou malá sklápěcí okna. Ale díky klimatizaci to není žádný velký problém. Teplota ve vlaku mi přišla trochu nižší a to mám zimu celkem rád. Důvodem byla právě zapnutá klimatizace, která prvních cca 10 minut jela naplno a vydávala dost nepříjemný zvuk. Alespoň myslím, že to byla klimatizace :). Po jejím vypnutí přišlo (na cestu vlakem) nezvyklé ticho. Slyšíte pouze velmi slabé svištění vlaku.

Velmi krátký pohled do vlaku, pak už mi docházela baterka v mobilu :) 

Z hlediska čistoty na tom byl vagon tak půl na půl. Přestože již bylo po zimě a venku bylo sucho, ve vlaku bylo na první pohled nanesené bláto. Stejně tak okna byla celkem špinavá, možná bylo těsně před jarním úklidem :). Můj rozkládací stolek byl poměrně značně pokreslený propiskou, což je na naše česká specialita, naštěstí jsem na něm neobjevil žádné zaschlé žvýkačky :). Sedačky byly čisté a nebylo z nich cítit nic podezřelého. Kovové odpadkové koše byly prázdné, bohužel jsou poměrně malé a nevejde se do nich ani prázdná plechovka od piva. Na WC bylo celkem čisto, akorát někdo zapomněl doplnit mýdlo a téměř netekla voda.

V prvním díle o City Elefantu jsem odkazoval na vtipný článek, který popisuje bezpečnostní rizika 1. třídy. Tento článek si od té doby nejspíš přečetl také někdo z drah a první třídu vybavil jedním extra kladívkem na sklo :P.

Celkově jsou moje pocity z cesty 1. třídou o něco víc pozitivní, než negativní. Problém může představovat to, jak i na kratší vzdálenosti nalákat zákazníky. Kdyby se na první třídu dala uplatnit studentská sleva, určitě bych jí cestoval na úkor klasických rychlíků i za cenu delšího času spojení. Na trase Benešov - Praha (49 km) pak chybí jakékoliv doplňkové služby, žádné občerstvení, noviny a další. V tom případě by se dal příplatek za 1. třídu dál snížit, momentálně mi poměr cena/výkon přijde nevýhodný a díky tomu 1. třídu téměř nikdo nepoužívá.          

Tatíííí, pojedeme LEO expresseeem?

Tuto větu jsem dnes opravdu vyslechl při pozorování nákupního chování na pobočce LEO na pražském Hlavním nádraží. Práce v terénu může někdy přinést i zajímavé příběhy a ten dnešní byl rozhodně jedním z nich.

Pána s malým synem jsem zaregistroval poměrně záhy. Měli pár zavazadel a klučík si vezl malou tříkolku, prostě nešli přehlédnout. Přišli na pobočku LEO expressu a tatínek se snažil koupit vstupenky. Malý klučina se evidentně dost těšil a pronesl nezapomenutelnou větu z názvu tohoto článku. Ano, pěkné nové vlaky  pana Leoše Novotného jistě přitahují pozornost nejen tohoto kluka, ale mnohých nadšenců do vlakové dopravy.

Jenže to by tom nesměl být zakopaný pes. Tatínek z úst pokladní vyslechl, že pro daný termín a trasu již nemá volná místa v economy třídě. Za business třídu by musel pán připlatit a to by se jim výlet řádně prodražil. Pán tedy vzal syna a zamířili směrem k pobočce Regio Jet. Tím pro mě pozorování na chvíli skončilo a hleděl jsem si ostatních zákazníků.

Jenže jsem byl upozorněn, že ten stejný pán nakonec skončil u Českýh drah. Zajímalo mne, jak k tomu došlo a tak jsem jej šel vyzpovídat.

Jako první mne samozřejmě zajímalo, proč od LEO přes Regio nakonec skončil u ČD? Pán mi odpověděl, že u LEO i Regio měli plno a tak šel k ČD, které "to prostě vždycky jistí".

Hned jsem se zajímal, zda pořadí, ve kterém dopravce obešel, je pro něj i pořadí preferované. Dostalo se mi odpovědi, že ne. Potvrdila se mi naopak má domněnka, že hlavně malý rošťák s tříkolkou chtěl vyrazit LEO expressem. A co by správný taťka pro synáčka neudělal, že :-) Jelikož se věnuji marketingu, tak jsem zde pozoroval jasný efekt decision maker - buyer, kdy děti stále více ovlivňují rodiče v nákupním rozhodnutí. Jen si sami vzpomeňte, kdy jste naposled přemluvili rodiče, že přece nebudou kupovat vysavač Sencor, protože Miele je prostě bomba. Více o tomto fenoménu naleznete například v publikacích pana Koudelky na téma Spotřební chování.

Ptal jsem se tedy jaký je jeho názor na jednotlivé dopravce. Odpovědí bylo, že jezdí všemi třemi, přičemž začíná opět nejvíce preferovat České Dráhy. Je to hlavně z důvodu, že jejich vlaky jsou více prostorné a pohodlné. LEO express srovnával s low-cost aerolinkami Ryan Air a nelíbilo se mu, že je v nich velmi málo místa a sedačky nepohodlné. Regio z toho nakonec vyšlo neutrálně.

Další co mě napadlo, bylo, proč jízdenky neobjednal přes internet. Samozřejmě tam směřovala i má další otázka. Odpověď mě zaskočila - pán to zkoušel, ale prý to nešlo, protože má nějaký starší typ karty. Když volal na zákaznickou linku, tak mu pouze potvrdili, že to opravdu nepůjde. Na otázku spokojenosti
se zákaznickou linkou jsem dostal odpověď, slovy samotného respondenta: "stálo to pěkně za ho....". Dlouhé čekání, výpadek hovor a negativní výsledek. No není se co divit.

A takhle dámy a pánove se rozhodně nedělá pozitivní customer experience. Můžeme jen doufat, že se LEO polepší, neboť podnětů pro něj  budeme mít opravdu hodně. Ale o tom zase až příště.

Cestování s městským slonem, část 2

Jak jsem slíbil v první části tohoto článku, v sobotu 13.4.2013 jsem se rozhodl otestovat první třídu osobního vlaku City Elefant na trase Praha - Benešov u Prahy. Jedná se o mou standardní cestu každý pátek odpoledne a v neděli večer zpět, akorát místo Elefantu běžně volím rychlík (2. třídu). Po příchodu na zrekonstruované hlavní nádraží jsem ihned zamířil k pokladnám a zakoupil obyčejnou jízdenku do první třídy za 108 Kč. Trasa z Prahy do Benešova měří 49 km a bez zpoždění trvá 63 minut (resp. 40 minut v rychlíku), to dává 2,2 kč/km. Jen pro upřesnění, 2. třída stojí 72 Kč (bez slev).

Ještě něco málo k číslům: na trase Praha - Benešov je průměrná rychlost City Elefantu 46,6 km/h, projíždí 16 stanicemi, v každé z nich zastaví na cca 30 vteřin (15 - 20 vteřin jsou otevřeny dveře do vlaku, což je podle mě dostatek i pro starší cestující), z 63 minut tedy vlak stojí minimálně 8 minut, ale reálně  to bude spíš takových 10 minut. City Elefant slouží pouze jako osobní vlak, což je docela škoda. Kdyby fungoval na delší trase jako zrychlený vlak (třeba ČB - Praha, nebo alespoň Tábor - Praha), pak by podle mého názoru byla vytíženost první třídy vyšší. A pokud by se na první třídu vztahovala i studentská sleva, bylo by to ideální ;)

Po zakoupení jízdenky jsem se vydal k samotnému nástupišti, na které vlak dorazil v 17:45 podle nádražních hodin a ze stanice vyrazil v 17:49. Můj vagón první třídy se nacházel v zadní části vozu (v opačném směru, tedy Benešov u Prahy - Praha se nachází vepředu). Zvenku poznáte první třídu podle nápisu 1/2 z boku vagonu, toto označení by ale mohlo být výraznější. Označení 1/2 znamená, že v horním patře vagonu se nachází první třída a ve spodním druhá třída. Dveře jsou ovládány elektronicky podobně jako v metru. Každé křídlo dveří má ale jedno vyhrazené tlačítko - nechápu smysl tohoto řešení, dveře by se najednou měli otevřít celé. Při odjezdu z hlavního nádraží byl vlak pěkně našlapaný, první třída však zela prázdnotou. Jediný můj spolucestující v první třídě byl starší pán, pravděpodobně okupant jedné z laviček před hlavním nádražím. Nejspíš v tom uměl chodit, za celou cestu z Prahy do Benešova do první třídy nikdo další nepřišel. A to ani průvodčí. Ten se krátce zastavil na mezipatře a následně pokračoval zpět dolů. Načerno (a to rovnou v první třídě) tedy půjde jezdit poměrně bez problémů. 

Po příchodu do 2. patra jsem si vybral zadní sedačku se stolkem pro dvě osoby sedící proti sobě. V celé první třídě se tyto rozkládací stolky nachází ještě 3 další - jeden sdílený pro 4 osoby, jeden pro 3 osoby a jeden další pro 2 osoby. Celkem to dává 11 cestujících s místami u stolků. Zbylých 12 cestujících však má možnost využít výsuvného stolku vždy ze zad předchozí sedačky. Na noze stolků se nachází 220 V, bohužel vždy pouze pro polovinu lidí, kteří u stolku sedí. Dvanáct sedaček bez samostatných stolků elektrické zásuvky nemá (nebo alespoň jsem je nenašel). U zaplněného vlaku by to mohl být trochu problém, speciálně když v první třídě je procento vybavenosti notebooky určitě vyšší.

V další části se zaměřím na celkový pocit z jízdy, vybavení a komfort vlaku, úložný prostor a bezpečnost. Za kvalitu fotek se omlouvám, můj mobil to moc dobře nebere.

Vlakem z pohledu stojvůdce

Jestli má někdo dlouhou chvíli, může kouknout..:) je to trať z Horních Počernic na hlavní nádraží v Praze.

Boj o čakareň?!

Milí čitatelia blogu o vlakovej doprave v ČR.

Ako ste si už všimli, moje kolegyne a kolegovia píšu zaujímavé články. Rád by som sa podelil s vami o jeden vážny problém, ktorý sa odohráva na poli vlakovej dopravy.  Spoločnosť Regio Jet marketingovo komunikuje svoju službu ako cestu vlakom s extra službami. Aj človek čo necestoval vlakom spoločnosti RJ určite vie, že v cene lístka má zahrnutý internet prístupný na väčšine trasy, teplý a studený nápoj. Taktiež je možné si vybrať z ponuky časopisov a dennej tlače. Krátko pred začatím cesty je možné vo vestibule Hlavnej stanice Praha (pobočka  RJ) si zdarma objednať kávu a posedieť v príjemnom klimatizovanom prostredí. Samozrejmosťou sú dostupné počítače s neobmedzeným prístupom na internet. Nie je všetko tak krásne ako to znie z predchádzajúcich riadkov. Spoločnosť RJ investuje do svojej infraštruktúry, ale aj napriek tomu svoje vlastné čakárne má len v minoritnom zastúpení na staniciach, kde je možné cestovať z ich vlakmi.

Na druhej strane České dráhy neposkytujú tak veľa „extra“ služieb. V odľahčenom  kontexte je možné povedať, že je to "lowcost" dopravca za nie možno primerané ceny. Lenže infraštruktúra vo vestibuloch vlakových staniciach je rozvinutejšia. A tu sa práve dostávame k celému problému. Často krát sa stáva, že zákazníci RJ využívajú služby konkurenta (čakáreň ČD a ČD Lounge).  Keď sú zákazníci v čakárni preverovaní, nastáva problém a sú vykázaní ak nevlastnia cestovný doklad od ČD. V uplynulých týždňoch podľa zdroja idnes.cz sa množia sťažnosti zákazníkov  RJ na prístup od ČD.  

Ako riešiť vzniknutý problém? Obaja dopravcovia majú na vzniknutú situáciu rozdielny názor. Jančurov RJ má vôľu riešiť problém ekonomicky. Za to že bude využívať služby ČD, je ochotný zaplatiť po vystavení faktúry. Žiaľ zástupcovia ČD sú názoru, že kontrola čakáreň ČD prebieha len vtedy, keď je preplnená. Z toho vyplýva, že faktúru v dlhodobom horizonte neplánujú vystaviť, a tak cestujúci budú naďalej preverovaní. Ako sa problém bude riešiť vás určite budeme ďalej informovať.

Viac o tejto téme je možné zistiť pomocou nasledujúceho odkazu.

http://ekonomika.idnes.cz/ceske-drahy-vyhaneji-cestujici-regiojetu-ze-svych-cekaren-pnf-/eko-doprava.aspx?c=A130413_223317_eko-doprava_suj

Majitel Student Agency na VŠE

Pondělí 15.4. 18:15 Aula číslo 213 na Rajské budově VŠE. Pan Jančura dorazil. S úsměvem na rtech a omluvou pozdního příchodu. Vyzvánějící mobil ztišil, strčil do kapsy a začal povídat...

Aula byla plná k prasknutí a venkovní stoly postrádaly židle.

Mluvilo se o všem možném. O tom, jak začínal, jak rostl, jak se současně věnuje svým aktivitám souvisejícím s korupcí a jak mu Student Agency řídí tým manažerek. V diskuzi se potom řeč stočila na současný stav vlakové dopravy v ČR, kvalitu servisu Regio Jet a budoucí možný vývoj vedoucí k dosažení s jeho "vláčky" zelených čísel.  ("Tady není prostor pro 3, teď jen záleží, kdo dostane Černého Petra." - čímž myslel linku Praha - Ostrava)

Přednáška to byla určitě zajímavá a přínosná. Nemluvilo se sice zas tak moc o vlakové dopravě jako službě, ale získala jsem "backgroud" jejího fungování a provozování.

"Váš produkt musí být něco, co lidé chtějí, ne jen co si vyberou." Ano, pan Jančura má pravdu, na cestu Regio Jetem se vždycky opravdu těším, není to jen jeden z dopravců, kteří mě dovezou domů.

LEO to pokazil...

Karel jde zase blogovat :-). Tak dneska píšu dost neplánovaně a opět se to bude týkat jízdy s LEO Expresem. Rovnou můžu říct, že se žádná švýcarská kvalita nekonala. Kdybych měl použít nějké výstižné přirovnání, tak bych řekl, že místo kvalitního švýcarského sejra jsem dostal eidam třicítku v plné své kráse :-).
Nastoupili jsme tentokrát dva. Já, asi 1m75cm a moje přítelkyně, asi 1m55cm,musím říct, že my dva opravdu moc místa nepotřebujeme, ale brzy po nastoupení do vlaku jsme zjistili, že i my máme určité meze. Sedadla pro čtyři lidi u stolku jsou vhodné spíše pro malé děti předškolního věku. Přirovnal bych je ke stolečkům, které jsme měli ve školce v jídelně. Né, že by mi neustálé a nevyhnutelné doteky mé přítelkyně vadily, ale představa, že vedle mě sedí někdo jiný a neustále do mě vráží a přerušuje mě ve psaní nového příspěvku na náš blog, mě vcelku děsí. Opravdu té osobní svobody se mi moc nedostalo. Když jsem se zeptal na důvod, proč mi sedadla ve vlaku připomínají stoleček ve školce, tak mi bylo řečeno, že jsou navrhována primárně pro rodiny. Vysvětlění je sice OK, ale více místa mi to nepřičaruje. Myslím si, že jedna jízda čtyř manažerů LEO Expresu u tohoto stolečku by jim určitě při budoucím rozhodování pomohla :-)
Bohužel sedačky jsou jen začátek. Hned při vstupu do vlaku jsme se dozvěděli o nefungující WIFI, naše spolucestující (super baba z Ostravy, která se jmenovala Markéta) mi následně sdělila, že už se jí to stalo s LEO Expresem potřetí. Markétiny slova "zlatý Regiojet" hovořila v tu chvíli za vše.
Do vlaku jsem vstoupil celkem hladový a po celodenní výuce jsem se těšil na Švýcarskou bagetu. Toto bagetu jsem si v LEO Expresu už třikrát dal a vždy byla opravdu výborná. Bohužel platilo staré známé "třikrát a dost" a na stůl mi asi po 15 min. čekání přistála tato " Švýcarská krasavice" ----------->
V oficiálním jídelním lístu se píše, že mi bude nabídnuta : Chutná bílá bageta s ementálem a šunkou, ručně připravená a vždy čerstvá. Tak já milí přátelé nevím, buď neumím číst, nebo si tu ze mě asi někdo dělá srandu, ale ten hnus bych nedal ochutnat ani našemu nedělnímu soupeři v házené (btw..vyhráli jsme o osm :-)). Samozřejmě se jednalo o bagetu firmy Hamé a majitel této firmy je otec vlastníka LEO Expresu. Panu Leoši Novotnému bych důrazně doporučil, aby taktiku " Já na tátu a táta na mě" raději vynechal. Jen tak mimochodem sýrová bageta, kterou si objednala Markéta byla také velmi delikátní, bylo tam úplně to stejný žlutý jak na mojí, ale nahoře místo šunky tři kousky Eidamu (Oficiální popis říka, že se jedná o celozrnou kombinaci s jedinečnou kombinací sýrů). Jedinečnost našich baget asi spočívala v tom, že nám umožnili velmi rychle otestovat vlakové WC jinak mne opravdu nic jiného nenapadá.
LEO Expres tentokrát propadl na celé čáře. Kromě opravdu ochotného personálu bych nepochválil vůbec nic a švýcarská kvalita se nám velmi brzy po svém zavedení začíná měnit v pořádný problém. Naštěstí je ale každý problém zíroveň příležitost být lepší a doufám, že pánové z LEO Expresu si to brzo uvědomí, protože tak hezkej vlak musí prostě šlapat lépe...

Moje noční zkušenost na dráze

Tento krátký blog píšu jako reakci na můj čerstvý zážitek z cestování s Českými Drahami. V neděli 14. 4. ve 20:55 usedám do rychlíku 656 (akorát ta 6 místo 5 chybí) na benešovském nádraží. Vlak však ze stanice ani po 15 minutách neodjíždí. Místo toho nás průvodčí bez jakéhokoliv vysvětlení přesouvá na vedlejší kolej do osobního vlaku City Elefant, který jede ve stejném směru na Prahu. Komplikacím však není konec. Zhruba ve 21:45 vlak zastavuje ve Strančicích a průvodčí nás opět vyhání z vlaku ven. Důvod - v Říčanech někoho srazil vlak.

Průvodčí nás o této situaci krátce informuje slovy "vlak může přijet za půl hodiny, ale klidně i za dvě hodiny" a také "vše zdržuje policie v Říčanech". Toto druhé vysvětlení bude nejspíš silně pravděpodobné - můj kamarád z gymplu pracuje u říčanské městské policie a píše mi zprávu, že dnes je v terénu pouze jedna hlídka (2 policajti). Mému optimismu nepřidává ani hlášení, že v druhém směru nabírá osobní vlak zpoždění 100 minut. I přesto, že Strančice mají nově zrekonstruované nádraží, tak nejsme vpuštěni dovnitř nádražní budovy. Ta zůstává zamčena a cestující musí mrznout venku. Navíc se veškerý personál Českých Drah kamsi vypařil. Po nějaké době na nádraží přijíždí rychlík z Českých Budějovic, jeho průvodčí jsou však ještě více zmateni, než ti předchozí. Nástupiště jsou nyní zcela zasypána cestujícími z několika vlaků. V ten moment už mi dochází trpělivost. Prorazím davem a beru osud do svých rukou. Mám štěstí, po chvilce mi zastavuje mladý pár a v půl dvanácté se stopem dostávám do Prahy. 

Původně jsem měl v plánu otestovat pohotovost průvodčích ČD jako "černý pasažér", dnešní mimořádná situace mi však sama nahrála na smeč. Průvodčí se k cestujícím chovali arogantně, nikdo z nich neměl žádné konkrétní informace. Jeden starší pán se průvodčího ptal, co má dělat, když má v Praze objednanou místenku na spoj do Olomouce, průvodčí ho však zcela ignoroval a snažil se co nejrychleji zmizet z místa činu. Komunikace mezi zaměstnanci ČD, ale i směrem k zákazníkovi v této vypjaté chvíli mě celkem zklamala. Neslyšel jsem od průvodčích ani jednu omluvu, natož aby se pokusili cestujícím s něčím pomoct. Tohle tedy rozhodně nebyl nejšťastnější den ČD. 

Rozhovor s řediteli RegioJet a Leo Express

Pro zajímavost vkládám zmiňovaný video rozhovor s panem Jančurou a panem Novotným, viz link níže:

http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-59237140-konkurence-na-zeleznici-pritvrzuje-leo-express-snizil-ceny-jizdenek-chce-byt-nejlevnejsi

Pokladne LEO express na Hlavním nádraží

Ahoj=)

Vrámci vypracovania mapy kontaktných miest sme hľadali pokladne LEO express na Hlavním nádraži v Prahe. Pre mňa ako človeka, ktorý už najmenej 4 roky necestoval vlakom a vyskytuje sa tu iba v prípade cesty na metro, bolo toto hľadanie celkom zaujímavé=)

Intuitívne naše prvé kroky viedli smerom k pokladniam ČD, ale pre istotu sme sa obzerali aj po okolí, či niekde neuvidíme jasné logo LEO express s označením, ktoré by nás k nemu rýchlo nasmerovalo. Dočkali sme sa oznamovacej tabule.

Na prvý pohľad som si osobne LEO express nevšimla, a až pri bližšom pohľade som ho zamerala v spodnej časti tabule.

Po smere šípky sme sa vydali a LEO express hľadali. Podľa loga som logicky očakávala niečo v čiernej a zlatej (žltej) farbe, ale akosi som nič nenachádzala. Po upozornení od kolegov, že stojím rovno pred ním, sa mi naskytol pohľad na pokladne LEO express spredu. Po farbách z loga ani stopy. Celý priestor je orientovaný do biela (čo pôsobí čisto, ale vrámci branding-u značky to nie je najšťastnejšie riešenie). Svetelný nápis by vynikol najlepšie na tmavom pozadí, takto sa strácal a na vylepenie najväčšieho plagátu práve pred LEO nemám slov...

Vo vnútri to ale pôsobilo príjemne a čisto, aj keď možno trochu stiesnene pre väčší počet ľudí. Avšak zelená farba priestor rozjasnila a oživila.

A ešte raz k označeniu pokladní, tentokrát zboku. Prvá fotka je vyfotená zo vzdialenosti 2m. LEO express je jasne viditeľný, avšak veľa ľudí si ho nevšimne, pretože tieto schody nie sú veľmi frekventované.

Nasledujúca fotka je zo vzdialenosti približne 7m. Tu v spozorovaní LEO express bráni stena. 

Od predajne a označenia urobím menšiu odbočku k stojanu na letáky. Oceňujem, že je vyrobený z papiera a tým pádom ekologicky spracovateľný (a určite aj oveľa lacnejší ako plastový), ale naozaj by stačilo, keby držiaky na letáky boli do polovičnej výšky. Takto mám pocit, že sa hrám na Čierneho Petra a čakám či  to čo si vytiahnem je aj to, čo ma zaujíma a ak nie, tak znova. 

Toto sú moje dojmy z prvého kontaktu s LEO express a som zvedavá na osobné skúsenosti s týmto novým dopravcom.

Proč nemají České dráhy svůj oficiální profil na sociální síti Facebook?

Přestože nejsem velkým zastáncem sociální sítě Facebook (dalo by se říci, že jsem jejím pasivním uživatelem), pro hledání informací o společnosti České dráhy jsem se rozhodl použít i tento prostředek. A ejhle. Při zadání jednoduchého hesla do vyhledávače Google vyjedou všechny možné profily, ale jen ne ten správný. V dnešní moderní éře je to tak trochu podivem. Většina velkých společností svůj profil na této sociální síti má a snaží se přes něj komunikovat. Například společnost O2, která se svým profilem otálela také delší dobu, se musela po vstupu do prostředí sociálních sítí vyrovnat s mnohačetnými negativními příspěvky na svou adresu. Domnívám se ovšem, že pokud jsou i negativní příspěvky vykomunikovány a problémy vyřešeny, renomé společnosti může stoupnout, což se dle mého názoru stalo i v případě společnosti O2. Otázkou tak zůstává, proč se České dráhy drží stranou. Obávají se snad, že bychom jim tam zkazili pověst?

Neoficiální profil (v popisu profilu je uvedeno toto: „Neoficiální profil železničního dopravce České dráhy a.s. Naším cílem je předání tohoto neoficiálního profilu do oficiální správy společnosti.“) Českých drah můžete najít zde

Mapa kontaktních míst ČD